Měsíční shrnutí: leden 2024 (energie a prokrastinace, chladné dny, nemocná zvířátka atd.)

Máme půlku února a já stále nesepsala lednové shrnutí. Připadá mi, že už je to klasika :D No nevadí…

Silvestra jsem strávila s Mývalem, bráchou a kamarády u nás doma. Hráli jsme hry a bylo to fajn. Nic divokého, ale takhle to, myslím, bylo stejně lepší.

Na Nový rok jsme se s Mývalem vyhrabali docela brzy ráno z postele a jeli jsme na novoroční výšlap do Bílovic. Jsem na nás pyšná, že jsme to fakt zvládli, haha! Bylo to fajn. Ale stejně tak bylo fajn se pak zase vrátit do peřin :D

Jinak jsem do nového roku vkročila plná energie a odhodlání na sobě pracovat, ale zároveň na sebe v ničem netlačit a nebýt na sebe nazlobená, když něco nebude stoprocentní. Naopak jsem měla radost i jen z malých pokroků. Začalo mě sice štvát, že pořád nemám práci, ale stále jsem si cenila toho, že mám volný čas jen na jen pro sebe. To se mi hodilo především při přípravě na zkoušky, které jsem zvládla líp, než jsem čekala. A mám radost, že mě to učení se a čtení s tím spojené vlastně i docela bavilo. Nikdy bych nevěřila, že to někdy řeknu. Je ale pravda, že i tak jsem během celého ledna šíleně prokrastinovala, což mě dost štvalo, ale nějak jsem to nedokázala překonat.

Ráda jezdím vlakem...
Bylo fajn, že jsem si po cestě do Hradce vždycky ještě mohla před zkouškou všechno zopakovat

Moc jsem si užívala chladné počasí, které v lednu bylo. K ježíškovi jsem nám s Mývalem pořídila brusle, takže jsme je tak mohli hnedle patřičně využít. Byli jsme bruslit na obřím zamrzlém rybníku, ale i na velké louži na poli, kterou jsme měli jen pro sebe. Já se ale docela dost pobavila i na našem zamrzlém bazénu, na němž jsem bruslila, dokud jsem se nepropadla. A jednou jsem ho omylem i proděravěla bruslí, což ale nevadí, protože už jsme stejně pořídili nový, tento je totiž už dávno děravý a bohužel se nám vůbec nedařilo ho opravit. Tak jsem ráda, že nám ještě i takto v zimě posloužil.

To ovšem nebyl jediný případ, kdy pode mnou během ledna křupnul led. Jedno ráno jsem spěchala na vlak, protože jsem jela do Brna na moji poslední terapii. Vzala jsem to zkratkou, jenže jsem musela překonat potok, který se docela dost vylil na cestu a zamrznul. Řekla jsem si, že to zvládnu, a hodně opatrně jsem šla, jenže s každým krokem jsem slyšela mírné křupnutí a nakonec jsem se úplně probořila. Takže jsem se brodila ledovou vodou, boty jsem měla durch, a než jsem nastoupila do vlaku, stihly mi i zmrznout :D Překvapivě jsem to ale neodskákala nachlazením oO

A měla jsem namrzlý i vlasy, haha, je super, že byla taková zima

Nicméně poslední terapie byla moc fajn. Dosud jsme sezení měly online, takže jsme se teď poprvé viděly osobně, to bylo krásné zakončení. Daly jsme si čaj, chlebíčky a i něco sladkého „na oslavu“ a já se pak seznámila i s pejskem paní terapeutky, což bylo ohromně roztomilé! ♥ Odcházela jsem od ní s moc dobrým pocitem ♥

Od půlky ledna jsme pak ale doma měli starosti s našima zvířátkama. Jedno odpoledne jsem šla vypustit slepičky, aby se vyvenčily, ale jedna z nich, Rocky, najednou skoro nemohla chodit. Byla jsem v šoku, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Nakonec jsme ji odvezli k veterináři, kde nám dali číslo na pana doktora, co se na drůbež specializuje, takže jsme mu zavolali a on nám poradil, co a jak, potom jsme si na veterině vyzvedli nějaké kapičky, které jsme pak Rocky kapali do zobáčku. Skoro tři dny pak strávila v pelíšku, který jsme jí přichystali v naší spodní kuchyni, aby jí bylo teplo a byla v klidu, následující den jsme nechali otevřené dveře od kuchyně ven a ona sama přišla za ostatníma holkama do kurníku. Připadalo mi to jako zázrak. Teď vypadá v pořádku, tak doufám, že se to zase nevrátí. Nevím, o co šlo, možná o začínající artritidu, možná o nedostatek vitamínů, kdoví, každopádně moc doufám, že už bude Rocky v pořádku.

Ve stejné době nám začal zvracet náš kocour. Zničehonic, cokoli snědl, vyzvrátil. Samozřejmě jsme s ním taky zajeli na veterinu, kam jsme pak dojížděli ještě další dva dny kvůli dalším injekcím, co mu píchali. Taky vůbec netuším, co to mělo být, ale musím to zaťukat, dostal se z toho, tak jsem ráda.

Poslední lednové dny jsem strávila s Mývalem v Římě, o čemž jsem psala samostatný článek. Avšak dala jsem si za úkol, že než tam pojedeme, musím dostavět puzzle s motivem Kolosea, které jsem měla už nějakou dobu rozestavěné. K dílu přiložil packu i náš Mikeš a opravdu jsem je před odjezdem stihla dokončit.

Před odjezdem do Říma jsem se vlastně zúčastnila ještě jedné moc fajn akce. V Brně měl akustický koncert Márdi z mé milované Vypsané Fixy. Byla to naprosto dokonalá akce, vyrazila jsem tam s mým ocem a s kamoškou a jejím přítelem a naprosto extrémně jsme si to užili! Kamarádka mi tam pak koupila vinyl a nechala mi ho od Márdiho podepsat, to bylo tak milé ♥ Už přemýšlím, jak se jí za to odvděčím.

A tady už přichází fotečková všehochuť, jako vždy :D

Stromeček jsme doma měli do Hromnic

Hodně jsem v chladných dnech využívala svůj vánoční dárek, hehe!

Lufinka tisíckrát jinak :D

Najednou jsme začala mít šíleně suché ruce, ale fakt extrémně,
já na to obvykle netrpím, nikdy jsem je neměla v takovém stavu.
Pořád jsem si říkala, čím to je,
až pak mi došlo, že za to může perníčkové mýdlo z Avonu :D

♥

Na začátku ledna jsem otevřela pokladničky a spočítala jsem, kolik se mi podařilo naspořit. Celý rok jsem si totiž odkládala bokem desetikoruny, ty hodily celkem 1 030 Kč, a padesátikoruny, v těch bylo 4 700 Kč. Ta tisícovka půjde na kočičí útulek, ze kterého moji rodičové mají kočičku, ty ostatní prašule pak použiju na nákup nového foťáku. I letos budu v tomto šetření pokračovat, tak jsem zvědavá, jestli nasbírám víc, nebo míň.

Na závěr se vám tu ještě pochlubím, že se mi v lednu podařilo splnit si hned dvě přáníčka z mého wishlistu!

Šla jsem do sekáče, kde měli vše za 40 Kč, a já tam narazila na super kalhoty, které (věřím) budou ideální na procházky a túry! A kromě toho jsem si odtam odnesla i moc pěknou sukýnku a parádní klobouk! Nový klobouk už jsem taky nějakou dobu chtěla, vlastně vůbec nevím, proč jsem si ho do svého wishlistu taky nezapsala :D No nevadí, už ho mám a miluju ho.

A moje další, velké přání se mi taky hned na začátku roku splnilo – znovu jsem začala chodit do dramaťáku! Náhodou jsem totiž v autobuse potkala bývalou spoluherečku, co tam začala chodit spolu se mnou a pak taky skončila, a tak jsme si tak říkaly, že se nám po dramaťáku stýská a že přemýšlíme, jestli se nevrátit… No zkusily jsme se tam jít podívat, že se jen tak zeptáme, co teď budou hrát a jestli bychom se případně vůbec ještě přidat mohly, no a nakonec jsme ještě ten večer obě dvě odcházely s rolí v naprosto parádním chystaném představení. Jsem z toho nadšená, těším se na každou hodinu. Moc se mi líbí moje role i ta hra, kterou nacvičujeme, všechno si to vymýšlíme sami, tak jsem moc zvědavá, co z toho nakonec vyleze.

A když už jsme u toho hraní, konečně byl v televizi ten díl Dobré ráno, Brno, ve kterém jsem dělala komparz. Bylo zvláštní se tam takto vidět, ale bylo vtipný, jak mi pak lidi psali, že mě tam viděli :D

Nooo a jelikož se mi v telefonu za leden nashromáždilo docela dost videí, řekla jsem si, že je zkusím spojit do jednoho a připojit k tomuto článku.

A to už je pro dnešek ode mě všechno, tak se zatím mějte, ahooj!