Co jsem viděla, četla a poslouchala v lednu 2024

Ahoj, přináším přehled toho, co jsem za leden viděla, četla a poslouchala. Tentokrát to bude docela krátké a je celkem zajímavé, že tu mám víc knížek než filmů! Ovšem to je způsobeno tím, že jsem měla ve škole zkoušky, na něž jsem potřebovala mít načteno.

Začnu tedy rovnou tím. Před zkouškou z literatury 19. století jsem si trochu osvěžila Erbenovu Kytici, kterou totálně miluju už několik let, četla a recitovala bych to pořád, a Máj, jemuž jsem ovšem nikdy moc na chuť překvapivě nepřišla. Od Máchy se mi ale moc líbila Marinka, to je moc dojemná a zajímavá povídka o umírající dívce. Taky jsem četla od Nerudy Balady a romance, to se mi moc líbilo, a Večerní písně od Vítězslava Hálka, ale do toho už bych snad znovu nešla, protože to bylo tak sladké, měla jsem pocit, jako kdybych se prodírala mořem cukrově lepivých bonbonů. No a samozřejmě mě extrémně bavily i Křest svatého Vladimíra a Tyrolské elegie od Karla Havlíčka Borovského, miluju ten jeho ostrý vtip a tu drzost, vždycky mě to úplně zaskočí.

Dala jsem se do čtení a říkala jsem si, že ty ilustrace jsou mi nějaké povědomé,
no a samozřejmě, kdo jiný by taky mohl vytvořil ilustrace k Havlíčkovi
než můj miláček Gellner :D ♥ Jsem ráda, že máme doma zrovna toto vydání s jeho obrázky ♥

A když už jsme u toho 19. století, v lednu jsem s matičkou a babčou byla na povídání o Národním opruzení, kde nám autorka prozradila, co ji inspirovalo při psaní jednotlivých pasáží, z jakých pramenů vycházela a co je v knize pravdivé a co není. Bylo to moc fajn.

Pro radost jsem si pak přečetla knihu Modrý dům, která zachycuje vánoční setkání velmi početné rodiny. Hodně se tu vzpomíná, probírají se různé křivdy z minulosti, současné problémy, ale i budoucnost rodiny. Myslela jsem, že to bude něco na styl Petry Soukupové, jejíž knížky miluju, ale musím říct, že tohle jí nesahá ani po kotníky. Přiznám se, že mě docela štvala hlavní postava, tedy stará paní, k níž přijedou na Vánoce její potomci společně se svými partnery a dětmi. Vadilo mi na ní, že to je v podstatě skrznaskrz kladná postava, která všechno ví nejlíp a všichni přímo nasávají její moudrost, v podstatě to je taková babička od Němcové. Ovšem já tyto správňácké typy postav vůbec nemám ráda, protože každý přece má nějaké své chyby, a to je vlastně to zajímavé, tady ti ploší bezchybňáci mě vždycky vytáčí. A taky mi na ní vadilo, že vlastně po ostatních členech rodiny chtěla, aby se přetvařovali, protože jsou přece Vánoce, tak si to nemůžeme pokazit nějakýma sporama, že jo, a hlavně vždycky přesně věděla, co je pro její děti nejlepší – např. když jí její syn přiznal, že nechce další dítě, že si chce nejdřív raději našetřit na vlastní dům a trochu cestovat, ona mu řekla, že mít děcko je nejvíc, tak ať nemrčí, nebo když jedna její dcera byla se svým životem spokojená, přestože neměla chlapa, stará paní se o ni ale strachovala, že to přece není normální věnovat se jen práci a nemít muže a děti! Zkrátka jsem z ní měla pocit, že ona celý svůj život obětovala tomu, že měla hromadu dětí, tak to tak všichni musí mít taky, a když to tak není, je to blbě… Knížku jsem ale dala přečíst i své babičce a ta z ní byla totálně nadšená, že to bylo moc krásné a příjemné čtení a že se s hlavní postavou dokázala ztotožnit, tak je možné, že jsem na takový příběh se starou vzpomínající paní ještě moc mladá, protože vidím věci jinak.

Co se týká filmů, je to docela slabota, protože jsem viděla jen Drákulu – ale wow, byl tak boží, pokud jste to ještě neviděli, doporučuju všema deseti. Úžasné herecké obsazení, skvělý příběh (POZOR, MOŽNÝ SPOILER TAK TROCHU: a připadá mi totálně romantické, že Drákula vlastně celou dobu čekal na tu svou milou a pak ji ani nechtěl kousnout, protože nechtěl, aby se stala stejným monstrem, jako je on, awww ♥). 

A jinak jsem byla znovu v kině na Wonkovi. Tak moc se mi to líbilo, že jsem na to potřebovala vzít i Mývala. A jelikož jsem přemýšlela nad tím, jestli se mi víc líbí ten nový Wonka, nebo Karlík a továrna na čokoládu, chtěla jsem si to trochu osvěžit v paměti, takže jsme si to s Mývalem po delší době pustili – a výsledek? Nedokážu říct, který Wonka se mi líbí víc, oba mají něco do sebe, oba jsou skvělí! 

A mou wonkamanii podpořilo ještě to, že jsem začala poslouchat soundtrack z Wonky. Postupně si oblibuju všechny písničky :D Jsem blázen. Ale začalo to těmito dvěma – Pure Imagination a pak You've Never Had Chocolate Like This (Hoverchocs). A mimochodem, kdybyste mě chtěli vidět, jak se snažím napodobit umpalumpí taneček, tak koukněte na video tady.