Vše, co jsem viděla, slyšela a četla o prázdninách

Tak jo, přišel čas na článek, kterému jsem se dlouho vyhýbala, a proto to taky takto dopadlo. Dopadlo to tak, že jsem se rozhodla, že všechno, co jsem za prázdniny viděla, poslouchala nebo četla, smíchám dohromady a pokusím se to sfouknout co nejrychleji a nejstručněji, protože je toho moc, a proto se mi do toho vůbec, ale vůbec nechce. A jo, vím, že bych se na to klidně mohla vyprdnout a vůbec tento článek nepsat, ale já si to prostě chci splnit a odškrtnout, takže jdu do toho! Třeba to nebude zbytečné a někdo tu objeví něco, co ho zaujme a mrkne na to.

FILMY

Klub rváčů – Naposledy jsem ho viděla snad na gymplu, takže přišel čas na opáčko. Je to skvělej film, nejvíc jsem si užívala, že jsem tam teď viděla tolik detailů, který celou dobu napovídaly, jak to všechno skončí, jichž jsem si ale samozřejmě při prvním zhlédnutí nevšimla. Klub rváčů je už v podstatě klasika, takže pokud jste ho ještě neviděli, určitě doporučuju.

Trainspotting – Stejně boží klasika je i Trainspotting. Miluju to, miluju ♥ ♥ ♥

Nadějný rok – Čekala jsem, že film, ve kterém hraje Owen Wilson, Jack Black a Steve Martin, teda bude mnohem větší sranda. Byl to vlastně docela klidnej film, sem tam se tu nějaká ta vtipná věc objevila, ale je to víc o honbě za splnění svého snu. Téma pozorování ptáků mě fakt baví, hehe, ale neřekla bych, že je to film, kterej byste rozhodně museli vidět.

Gladiátor – Koukali jsme na něj nadvakrát, protože jsme u něj ani ne v polovině usnuli. Já se do toho pořád nějak nemohla dostat, nějak mě to nebavilo, tak jsem doufala, že se to v té druhé půlce zlepší. No a ono ne, a navíc mi matička předem prozradila, jak to skončí, to mě upřímně dost nasralo. Celkově ale nechápu, proč je ten film tak oblíbenej a vychvalovanej, za mě je místama dost nelogickej a nevidím tam nic, co by mě nějak chytlo za srdíčko nebo by mě snad ohromilo, takže Gladiátor za mě (ani za Mývala) neee, ale museli jsme na něj kouknout, abychom věděli, jak to tam tomu Russellovi jde, když už jsme ho viděli letos ve Varech.

To mi připomnělo, že o filmech, co jsem viděla ve Varech, se dočtete v samostatném článku, asi tu na něj budu mnohdy odkazovat.

Lhář, lhář – Klasická ztřeštěná komedie s Jimem Carreym. I na takovéto filmy mám někdy chuť. Kdyby nic jiného, při sledování tohoto filmu musíte uznat, že je Carrey fakt hafo pohybově nadanej, je to ohromující.

Soumrak mrtvých – Sranda, taky bych se o tom vlastně nebála říct, že je to kultovní klasika. Ani nevím, jak jsme na to teď narazili, ale bavilo mě to, akorát se mi teda pak o těch zombíkách zdálo.

Oppenheimer – Původně jsme na něj měli lístky na promítání z filmového pásu, které ale mělo být v době, když už to všichni viděli, avšak říkali jsme si, že to určitě bude stát za to, že si na to počkáme. Ono promítání pak ovšem bylo z technických důvodů zrušeno, takže jsme na něj šli snad až o další týden později, celí natěšení, navíc všichni o tom pořád mluvili, jak je to boží film, a tolik lidí na to chodilo několikrát po sobě – ale my nakonec odcházeli z kina zklamaní. Ano, má to hodně plusů, třeba na to, jak moc ukecanej a dlouhej film to je, to docela dost utíká, herci jsou skvělí a ta scéna prvního výbuchu je perfektní. Taky se mi líbí, jak na začátku mladý Oppenheimer vidí, jak je vše ve vesmíru propojeno. Jenže pak tady ty jeho vizualizace nebo jak to nazvat zmizely a objevovaly se tam jen zřídkakdy, což podle mně působilo dost divně a možná až příliš doslovně, např. když ho v tam té místnosti vyslýchali a objevila se tam ta jeho nahá milenka, to mi připadalo dost awkward. Taky bych třeba klidně vynechala celou tu linku se Straussem, protože mám pocit, že ve výsledku si všechnu pozornost přivlastnil on a hlavní postavu, Oppenheimera, totálně šoupnul na vedlejší kolej, najednou to vůbec nebylo o něm. Upřímně nerozumím, z jakého důvodu se ten film tolik líbil mainstreamovým divákům. Skutečně by mě to zajímalo, mám totiž podezření, že to všichni jen tvrdí, že se jim to líbilo, aby nevypadali blbě, protože je to obecně vychvalovanej film od uznávaného režiséra, ale ve skutečnosti se jim to nelíbilo. Na mě tento film zkrátka moc nezapůsobil, myslela jsem si, že si z toho odnesu víc, tím spíš, že atomovky jsou v současné době vlastně docela aktuální téma, že to donutí k zamyšlení – a nic.

Dobré zprávy – Tady ten seriál byl naše quilty pleasure a teď někdy skončil. Ano, byla to blbost, ale nás to s Mývalem prostě bavilo. Mně osobně se moc líbily postavy Mony a Šimona. Ale bylo vidět, že to všechno bylo kvůli tragické sledovanosti urychlený – a i kdyby nebylo, stejně by to byla fakt pepkovina. Ale ten konec? To posrali. Pardon, dnes už jsem tu podruhé trochu vulgární, ale tady nemůžu jinak. Všechny linky byly relativně pěkně uzavřený a oni to v posledních minutách totálně zničili. Tohle byl fakt hodně špatnej konec.

A teď tu mám celou sekci filmů s mým velkým objevem z Varů Franzem Rogowskim:

Láska mezi regály – Když jsem na to koukala, říkala jsem si, že to není nic extra, ale až s odstupem času mi došlo, že se mi to vlastně docela líbilo. Jak už název napovídá, jde o lovestory, ale trochu jinou, než na jakou jsme ve filmech zvyklí. A Franz je tu fascinující, dokáže toho říct tolik, aniž by pronesl víc než pár slov.

Undine – Tohle je stejný případ jako Láska mezi regály. Během sledování jsem si říkala, že to není nic moc, ale pak jsem nad tím ještě trochu přemýšlela a něco málo jsem si k tomu přečetla a došlo, mi že je ten film vlastně docela geniální :D Připadá mi, že ty filmy s Franzem u mě občas mají takovej delší dojezd nebo jak to říct, lol, zkrátka že až s odstupem si uvědomím, co všechno mi ten film vlastně řekl apod. Tady se mi moc líbí, že jde o moderní adaptaci tak strašně starého příběhu. Plus Franz je tu totálně ňuňu ♥ 

Tranzit – Tento film se mi naopak líbil od začátku do konce. Je to příběh z druhé světové války, ale odehrává se v současném světě. Boží. Skvělej film, doporučuju moc.

Velká svoboda – Tento film doporučuju možná ještě o něco víc než Tranzit. Je to příběh muže, který byl vlastně celý život ve vězení jen kvůli tomu, kdo je. Nejvíc se mi tu líbily masky, je tu díky nim totiž fakt pěkně vidět, jak postavy časem stárnou, což napomáhá lepší orientaci v ději. Jinak je to taky příběh o lásce, opět tak trochu jinak. Kromě Franze se mi tu moc líbil představitel druhé hlavní role, Georg Friedrich, a zkrátka tak celkově je to výbornej film, ten bych tady z těch všech asi vyzdvihla nejvíc.

Freaks Out – Od tohoto filmu jsem nečekala vůbec nic, vlastně jsem myslela, že to bude docela blbost, ale překvapivě mě to bavilo, moc! Je tu hodně zvláštní zápletka, nácek hledá nějak zvláštně obdařené (lol, nějak nemůžu přijít na lepší výraz) lidi(?), z nich by chtěl sestavit speciální vojenskou jednotku jako takovej dárek pro Hitlera. Zní to šíleně, že? Ale všechny ty postavy tu jsou zajímavé a sympatické, takže mě to opravdu bavilo, a když jsem viděla, jak tady Franz hraje v období druhé světové války na klavír Creep od Radiohead, málem jsem se zbláznila, hah.

Kdybyste třeba někdo nááhodou měl chuť něco s Franzem vidět, v Edisonu v Praze teď bude několik speciálních promítání filmů s ním, ale pokud to máte do Prahy (jako já 😭😭😭) docela daleko na to, abyste si tam jen zajeli do kina, filmy se dají pustit i online, čehož já určitě využiju! Najít ke zhlédnutí nějaké festivalové filmy totiž není jen tak, takže jsem za tohle fakt ráda.

KNIHY

Co se týká knih, už asi potřetí jsem se snažila přečíst Citlivého člověka, a zase nic, já tu knížku prostě nějak nedávám, takže jsem to s ní už vzdala a sehnala jsem si audioknihu a budu doufat, že alespoň takto budu schopná ji nějak zvládnout předtím, než bude film, na kterej se moc těším (i když moje očekávání jsou spíš dost malá).

Konečně jsem se dala do Národního opruzení – a bylo to boží! Moc moc moc mě to bavilo a vypěstovala jsem si díky tomu malinkatej crush na Karla Havlíčka Borovského, hehe. Dala jsem to pak přečíst i své babči a i té se to líbilo a taky přiznala, že s tím crushem na Havlíčka to má podobně :D Tuším, že brzy bude pokračování, takže už se neskutečně moc těším!

Přiznám se, že od Oka čarodějnice jsem nic moc velkého nečekala, ale musím uznat, že ten příběh byl fakt dobře promyšlený a že to místy vlastně bylo docela dost děsivé. Když jsem doma byla sama, nemohla jsem to číst, lol, hned jsem totiž měla takovej ten divnej pocit, že mě někdo sleduje. A taky mě překvapilo, že to bylo i docela brutální nebo jak to říct, zkrátka celkem dost drsné, i konec mě dost překvapil. Autorka je moje známá, takže o to víc mě těší, že se mi to moc líbilo a že knihu můžu doporučovat dál. Btw, moc se mi líbí formát této knížky, je to totiž přesně taková ta knížečka, který vždycky četl Jess v Gilmorkách, jak to vždycky jen tak vytáhl ze zadní kapsy kalhot, huuu ♥ #teamJess

 HUDBA

Přes prázdniny jsem poslouchala snad všechno. Dala jsem si takové klasiky jako Offspring nebo The White Stripes, ale pořád se mě drží i moje novinka Beauty School Dropout, relativně nová je vlastně i ta písnička od Blink a ty dvě od Avrilky. Ale pouštěla jsem si třeba i moje milované Papa Raoch.

Hah, nakonec toho zas tolik nebylo, beztak jsem totiž i na něco zapomněla, ale to nevadí, i tak je, myslím, z čeho vybírat.

Zaujalo vás něco? Nebo byste mi naopak něco doporučili vy?