Můj sólo trip do Havl. Brodu

V srpnu jsem si udělala sólo trip do Havl. Brodu a byl to naprosto boží den!

V Havlíčkově Brodě už jsem jednou byla, myslím, že to bylo minulé prázdniny, kdy jsme tam prostě jen tak trochu nakoukli cestou z dovolené, a z nějakýho záhadnýho důvodu se mi tam moc líbilo, takže jsem od té doby pořád všechny přemlouvala, ať tam jedeme znovu, jenže se tam nikomu nikdy nechtělo, protože co tam, že jo.

Pamatuju, že jsme před tím rokem stáli u Havlíčkova muzea a Mýval se ptal, jestli tam nechci jít, a já že nee, že to není nutný, že Havlíčka tolik neprožívám, takže jsem tam nešla. Jenomže když jsem nedávno četla Národní opruzení, tak trochu jsem si na něj vypěstovala crush, čímž jsem vlastně získala další důvod do toho Havl. Brodu jet – a až pak mi konečně došlo, že vlastně nemusím nikoho nutit, ať jede se mnou, můžu přece jet sama! 

Jela jsem tam vlakem a musím říct, že ta cesta z Brna do Havl. Brodu je fakt krásná! Chtěla jsem si ve vlaku číst, ale místo toho jsem jen koukala z okýnka a říkala jsem si, že to tady v té naší zemičce máme doopravdy nádherný!

V Brodě jsem pak vyrazila rovnou k Havlíčkově soše, chvilku jsem si tam četla (táhla jsem s sebou docela velikou a starobylou knížku jeho epigramů) a pak jsem se vydala na procházku parkem. Je to tam moc pěkný, plus bylo hezký počasí, takže dvojitá paráda. A když jsem dostala hlad, dala jsem si tam v kavárničce palačinku! (A pokecala jsem si marmeládou světlý šaty, nečekaně.)

Googlila jsem si, kam ještě bych tu kromě muzea mohla zajít, a vyskočil na mě antikvariát, který je umístěný ve stavení snad ze 16. století a kde prý mají mít hodně zajímavé zboží. Říkala jsem si, že to tam asi bude dost drahý, ale tak chtěla jsem tam aspoň nakouknout. Paní prodavačka tam byla neskutečně miloučká, knížky (ale třeba i různá umělecká díla, mapy apod.) tam měla fakt super, kolikrát totiž v antikvariátech narazíte jen na takový ty starý podivnosti, co už dneska nikdo číst nechce, ale tady byly doopravdy zajímavé kousky a i docela dost neobvyklé, že jsem je třeba ještě ani nikde jinde neviděla. A ty ceny? Co jsem tak koukala, řekla bych, že průměr tam byl tak 50 Kč asi, určitě tam teda najdete i dražší kousky, ale třeba i knížky za desetikačku. Já si řekla, že si tam koupím maximálně jednu knížku, no nakonec jsem si odtam odnesla celkem 4, eeeh, ale stálo mě to, myslím, jen 120 Kč nebo tak nějak. Pokud si dobře vzpomínám, vzala jsem si tam sbírku básní od Arthura Rimbauda, Lišku Bystroušku, Večery na slamníku a U útulku 5! Takže pokud někdy budete v Havl. Brodě, určitě tento antikvariát doporučuju.

Zatížená knížkama jsem pak už vyrazila do muzea, kde taky byla moc milá paní. Upřímně mě tam ale nezajímalo nic než jen ta expozice o Havlíčkovi, z které jsem byla doopravdy unešená. Mají tam pramen jeho vlasů, jeho hrneček (s kytičkama), jeho dýku a hromadu dalších věcí buď jeho, nebo členů jeho rodiny – a všechno je to umístěné tam, kde Havlíček s rodinou tehdy žil, je to v tom pokoji, z nějž ho tehdy odvedli do Brixenu! Já z toho byla naprosto mimo! Stála jsem tam, kde někdy v minulosti stál on, byl tam hrneček, ze který on pil! Koukala jsem z okna, ze kterýho on jistě někdy koukal taky!

Nevím, jestli to tak třeba máte taky, ale já jsem vždycky naprosto fascinovaná „pamětí místa“ nebo „pamětí předmětů“ nebo jak to říct. Zkrátka že to místo nebo ta věc zažily někoho takto úžasnýho, on už je pryč, ale to místo nebo ta věc tu pořád jsou a jsou třeba stejný nebo jen trochu jiný – a teď jsem tu i já! Že prostě já i Havlíček teď oba známe jeho oblíbenej hrneček, ten stejnej hrneček! Že je to zkrátka něco, co nás spojuje, něco společnýho (hah, asi by se tu teď hodila myšlenka inyeon!). No, asi to nedokážu vyjádřit přesněji, ale snad chápete, co tím myslím… 

Záměrně sem nedávám víc fotek, protože nechci zkazit překvapení někomu,

kde se tam třeba teprve chystá, 

ale ty prstýnky se jmény mě fakt dojaly

a mají tam nádhernej strop!

Z muzea jsem tedy byla naprosto nadšená, ale už jsem zase měla hlad, tak jsem si šla koupil něco dobrého k jídlu do supermarketu, kde jsem koupila i „suvenýry“ v podobě několika lahví piva Rebel domů.

Chvilku jsem si poseděla v parčíků a pozorovala jsem kavky, kterých tam bylo strašně moc, byly tak roztomiloučký, a pokoušela jsem se je vyfotit, ale vůbec se mi to nedařilo. A taky jsem si tam zapsala do deníku všechny svoje myšlenky, všechno to svoje nadšení jsem ze sebe zkrátka potřebovala dostat, tak jsem to hodila na papír a pak jsem ověšená taškama plnýma piv a knih vyrazila hledat střed Evropy, jak ho určil Jára Cimrman.

To teda byl nápad! Ty moje tašky byly docela dost těžký, měla jsem puchýře na nohou ze svých hloupých bot, a navíc začalo šíleně pražit sluníčko a takto jsem hledala ten střed Evropy, jenomže já ho nemohla nikde najít! Vždycky jsem se podle navigace vydala nějakým směrem, pak jsem ale zjistila, že jsem došla někam jinam, tak jsem to teda obrátila, avšak zase jsem podle navigace byla úplně špatně! Už jsem začala mít podezření, jestli nějakej ten střed Evropy doopravdy existuje, jestli to není jen nějaká cimrmanovina, vtípeček, ale nakonec se mi ho (konečně!!!) podařilo najít! Hurá, sláva! Je to fakt hezký zastrčený dvoreček, taková zahrádka, pěkná, příjemná, a k tomu bludišťátko a trychtýř, hehe.

Ještě mi zbýval nějaký čas před tím, než mi měl jet vlak, tak jsem ještě šla občíhnout místní knihovnu. Ta je taky krásná, zrekonstruovaná, moc se mi líbí ty barvy tam, je tam dost červené a černé, to je moje.

No a potom už jsem jen vyrazila plná zážitků domů… Byl to moc fajn den, jsem ráda, že jsem to podnikla! 😊

Když tak na to koukám, možná mě začalo trochu mrzet,
že jsem si v tom muzeu nekoupila magnetek na ledničku s Havlíčkem,
protože kdo to má? Tak třeba příště, člověk má mít důvod se vrátit

P. S. Až teď mi došlo, že to možná působí trochu komicky, protože vyrazit na sólo trip je soudě podle instagramu v poslední době trendy, ovšem zřejmě kvůli tomu musíte vyrazit někam do zahraničí, ideálně na Bali, aby to bylo dostatečně cool, hah, a já tu teď básním o výletu do Havl. Brodu! :D  

Chci tím ale jen říct, že i takovýto výlet může udělat radost, velkou, a nemusí to být ani výlet, stačí třeba i jen odpoledne strávené nějakou aktivitou, kterou máte rádi, avšak nikdo kolem vás vaše nadšení z ní nesdílí. Udělejte si to tedy prostě jen pro sebe a podle sebe a užijte si to. Je to boží.