Přečteno a zkouknuto v červnu
Tento článek bude oproti
tomu předchozímu o dost kratší, protože buď jsem na nic v červnu nekoukala,
nebo jsem to prostě zapomněla :D Vůbec si nemůžu vybavit, jestli jsem kromě
toho, o čem píšu níž, viděla ještě něco dalšího… Ale věřím, že kdyby to bylo
něco zajímavého, jistě by mi to z hlavy nevypadlo.
Začnu milovanou
klasikou – Úžasňákovi. Po delší době jsme s Mývalem zkoukli první i
druhý díl. Skvělý jsou oba. Pokud jste třeba dvojku ještě neviděli, určitě
byste to měli napravit. (Chtěla jsem napsat, že ta dvojka je relativně nová, ale teď koukám, že vyšla 2018, bože, ten čas tak letí.)
A teď už tu mám jen dva
filmy, hah, dneska je to fakt krátké. Tím prvním je Mimořádná událost. Je
to film od stejného režiséra, jenž natočil i Vlastníky, kteří se mi
líbili. Toto je taky fajn, jen mi to ty Vlastníky vlastně docela dost
připomíná, má to hodně prvků společných. Baví mě filmy, jež se odehrávají na
jednom místě, na němž se sejde skupinka náhodných lidí. Jen myslím, že
konkrétně tento film mohl být minimálně o půl hodiny kratší a vůbec ničemu by to
nevadilo. Ta počáteční energie totiž časem tak nějak upadala a začalo se to
nějak táhnout. Avšak určitě bych to zařadila spíš mezi ty lepší české filmy z poslední
doby.
Posledním filmem je Lady Bird. Ten jsem si dlouho šetřila, protože to tam Timothéemu fakt sluší, ale
jeho postava je vlastně docela blbeček a nakonec tam ani tolik nebyl, což mě
trochu zklamalo, no, ale jinak to bylo docela zajímavé, i když znovu bych to
asi vidět nepotřebovala. Nejde totiž o žádný neobvyklý námět nebo tak. Moc se
mi tu ale líbilo, že hlavní postava šla se svou mámou jen tak pro zábavu na
prohlídky domů ke koupi, to je něco, nad čím přemýšlím už delší dobu, že by to
mohla být zábava, tak mi to připadalo sympatické, hehe.
A samozřejmě nesmím zapomenout ani na filmy, co jsem viděla na KVIFFu, o tom mám ale celý samostatný článek.
Když nad tím tak
přemýšlím, možná jsem toho v červnu tolik neviděla, jelikož jsem trochu
víc četla. Pustila jsem se do Šafránčina anděla, což je první díl knižní série,
kterou jsem milovala jako malá. Díky této autorce jsem vlastně začala tolik
číst. Chtěla jsem si trochu zavzpomínat na staré dobré časy, hah, a tak jsem si
tuto knihu půjčila, ale vzala jsem si ji v angličtině. Chtěla bych totiž
na svých english skills trochu zapracovat, ale chtěla jsem pro začátek zvolit
něco lehkého, což tady toto je. Četlo se to dobře, mám v plánu zvládnout celou sérii. Je to prostě taková oddechovka.
Docela mě překvapilo, že
jsem v červnu byla jen na jednom divadelním představení, a to na Moje
já, což byl výstup z divadelního kurzu, kam jsem dřív chodila i já,
tak jsem se šla podívat, co ta moje „stará parta“ vytvořila. Musím říct, že
jsou fakt šikovné, je vidět, že udělaly velké pokroky. I po vizuální stránce se
mi to moc líbilo. Jen ta hra samotná na mě prostě působí děsně toxicky, jde o
Mary Page Marlowe, plus když jsem tam byla, začalo mi být strašně moc líto, že
už do dramaťáku nechodím, a neudržela jsem slzy, což asi bylo trochu trapné,
heh, ale co už, jsem prostě citlivka.
V červu jsem byla taky na koncertě SUM 41 v Brně, kde byli jako předkapela Beauty School
Dropout, kteří se mi fakt zalíbili, takže jsem si jejichd Dying To Be You pouštěla
pořád dokola, ale fakt pořád. Další předkapelou tam byly The Hara, od nich mi v hlavě
zůstala písnička Friends, ta je neskutečně chytlavá, takže tím jsem BSD prokládala :D
Komentáře
Okomentovat