Dva dny na Královéhradecku

Huraaa, pocitově tak po milionu let jsem se konečně dostala k blogování! Mám tolik věcí, o kterých bych chtěla napsat, ale všechno už se zdá tak děsně daleko v minulosti, přitom se to událo třeba dva měsíce zpět… Dva měsíce zpět? Už? Sakra, ten čas fakt letí.

Můj blog je ale můj deníček a mám potřebu to tu vše zmínit alespoň ve zkratce. Proto bych tu dnes ráda napsala o tom, jak jsem byla s rodinou na dvoudenním výletu na Královéhradecku.

Naše první zastávka však byla už v Letohradě, kde zrovna probíhala pouť – a wow, byla tam hromada stánků, hromada atrakcí, hromada lidí, boží! Na žádnej kolotoč jsem nakonec bohužel nešla, ale vystřelila jsem si ve střelnici Charmandera, aby měl náš Pikachu, kterýho jsem taky kdysi vystřelila na střelnici na pouti a od té doby ho vozíme v autě, parťáka na cesty.

Do Letohradu jsme ale jeli hlavně kvůli tomu, abychom se prošli v zámeckým parku, jelikož matička říkala, že je krásnej. A měla pravdu, byl nádhernej a všude tam kvetly dost podivný kytky. Zjišťovala jsem si jejich jméno a říkala jsem si, že si to určitě musím zapamatovat, no, ale nepovedlo se, lol, už to nevím.

V tom parku mě ale dojal příběh dřevěných soch, které tam mají. Jde o dva páry, jeden je mladý a druhý starší. Prý v tom parku totiž děsně dlouho stával strom, pod nímž se vždycky fotili novomanželé nebo třeba i manželské páry, které se rozhodly svůj slib obnovit po letech na nějaké výročí. Před nějakou dobou ale ten strom museli pokácet, protože byl ve špatným stavu, a tak z jeho dřeva udělali právě tady ty 4 sochy, aby se s tím stromem tak lidi mohli dál fotit alespoň takto. To mi připadá strašně pěkný.

Naše další zastávka byla Ústí nad Orlicí, jelikož tam moje babča kdysi studovala, myslím, že tam snad maturovala, tak se tam chtěla po letech podívat. Byli jsme se tam projít taky v zámeckým parku, to bylo super zajímavé, jelikož nám babča povídala, jak to tam vypadalo dřív, že to tam bylo celé zarostlé a všechno, ale teď je to tam nádherně opravené a rostou tam naprosto boží stromy. A taky tam kvetly pomněnky, což bylo nádherný.

Pak už jsme ale jeli do Hradce Králové, kde jsme se ubytovali a vydali jsme se na večeři a na menší obhlídku města. Musím říct, že se mi Hradec fakt líbí, cítím tam takovou super energii, nedokážu to popsat. Ale možná to bylo i tím, že tam zrovna probíhala Noc muzeí. Nikomu z naší výpravy se už ale nikam jít nechtělo, a tak jsem se sama vydala docela na poslední chvíli do Galerie moderního umění. A bylo to boží ♥ Mám z toho hodně silnej zážitek, moc jsem si to užila a neskutečně mě to tam obohatilo a inspirovalo. Jsem ráda, že jsem tam šla, byla jsem fakt nadšená a nakonec mi ani vůbec nevadilo, že jsem tam šla sama.

Následující den jsme se zastavili v Josefově. Šokovalo mě, že to tam vypadá tak strašně stejně jako v Terezíně. Jako jo, dává to smysl, ale stejně jsem z toho byla paf. Tam jsme se byli maličko projít u Ptačí louky, ale nikdo z naší výpravy nemá z pozorování ptáků takovou radost jako já, takže jsme to docela brzy otočili, což mě mrzí, ráda bych to tam prozkoumala víc. Úžasný ale bylo, že tam pořád kolem nás lítal čáp, byl tak blízko, nikdy jsem tak blízko čápovi ve volné přírodě nebyla. Boží.

No a potom jsme vyrazili na Kuks. Ty sochy tam mi, upřímně, nic moc neřekly, já na sochy obecně moc nejsem, ale co se mi fakt líbilo, byla ta bylinková zahrada, co tam mají. Koupila jsem si tam i čajovou směs z bylinek tam vypěstovaných a taky nádherný pexeso s obrázkama těch bylin. Bohužel si ho se mnou ale zatím nikdo nechtěl zahrát, achjo, to je škoda, musím někoho překecat, hah!

Jo a ještě tihle dva vousáči se mi tu líbili, takovou „fontánku“ bych chtěla domů

Nakonec jsme se ještě krátce prošli k Braunovu betlému, tam se mi po cestě k němu ale fakt líbila socha Poustevníka, ta byla ohromně působivá! A pak už jsme se zase vydali na cestu k domovu.

Výlet byl docela krátký, ale moc krásný a rozhodně bych řekla, že jsme toho za ty dva dny zažili hromadu. Moc se nám tam všem líbilo a slíbili jsme si, že se tam zase někdy vrátíme, jelikož tam je ještě spousta míst, kam bychom se rádi podívali (Les Království, zámek Hrádek u Nechanic), a taky bychom chtěli trochu víc prozkoumat Hradec, jelikož jsme ho procházeli večer, kdy už se stmívalo a tak, bylo by fajn vidět to všechno i za světla. Takže už se těším na další dobrodružství!