Ohlédnutí za srpnem – plné kytek!

Přestože jsem ještě nenapsala všechny články, které jsem měla v úmyslu publikovat před tady tímto, mám chuť sepsat ohlédnutí za minulým měsícem, tedy srpnem 2023, jelikož si zrovna dělám pořádek v mobilu, tedy i v galerii, takže je pro to ideální příležitost.

V minulém souhrnném článku jsem se zapomněla zmínit, že se k nám na prázdniny přestěhovala moje babča, jelikož u ní doma probíhala rozsáhlá rekonstrukce. Musím říct, že to přineslo několik emocionálně náročných situací (díky nimž jsem si ale uvědomila, že asi doopravdy dospívám a jak velké jsem díky terapii udělala pokroky), avšak byly tu i nějaké moc fajn chvilky, jako třeba když jsme s babčou vyrazily na procházku a došly jsme na dětské hřiště, kde jsme se pohoupaly na houpačkách (ach, jak já miluju houpačky!), nebo když jsme si nasbíraly ty nejlepší a nejsladší mirabelky pod sluncem ♥

Na jedné procházce jsem viděla
tyhle naprosto nádherný slepičky

A co bylo na babčině přebývání u nás naprosto boží, bylo to, že babča pravidelně jezdila k sobě domů, aby se postarala o zahrádku, a vždycky mi přivezla nějaké kytky do vázy! Já totiž strašně nerada kytky do vázy stříhám, protože je mi líto je ufiknout, ale když mi je babča takto dá, jsem nadšením bez sebe. Celé prázdniny mě tak zásobovala především jiřinami a hlavně neskutečně kouzelně vonícími růžemi.

A aby kytiček nebylo málo,
koupila jsem si ještě tyto nálepky na okna

Ani já ale svou zahrádku neopomíjela! Konečně se nám urodily bílé jahody, jež jsem si pořídila jen tak z experimentu, a musím říct, že jsou fakt lahodný, slaďoučký a ohromně přenádherně voní!

„Sešitý“ rajče!

V srpnu jsem konečně měla dovolenou, celý týden volna! Během této doby jsem podnikla svůj sólo výlet do Havl. Brodu, ale jinak jsem byla doma. A víte co? Bylo to naprosto skvělý! Uvědomila jsem si, jak moc jsem potřebovala chvilku vypnout a mít čas jen a jen pro sebe. Bylo to neskutečně obohacující, avšak příliš krátké, potřebovala bych ještě tak minimálně další týden, abych se dala dohromady tak, jak bych si přála. Ale co, jsem vděčná i za ten týden.

Docela jsem do sebe investovala a celkem spontánně jsem si koupila nové kolo. Už jsem o tom uvažovala delší dobu, dokonce jsem měla jedno kolo vyhlídnuté, a tak když se mě naši zeptali, jestli bych s něma nechtěla vyrazit na cyklovýlet kolem Velkého Dářka, řekla jsem si fajn, já si to kolo teda koupím teď!

Pojmenovala jsem ho Rudej Ross a hned den nato, co jsem si ho přivezla domů, jsem teda s našima a jejich kamarády vyrazila na asi 35 kilometrů dlouhý výlet, který jsem zvládla překvapivě dobře! Dosud jsem totiž jezdila trasy tak max. 6 kilometrů dlouhé :D Večer mě pak sice bolel úplně celej člověk, ale stálo to za to, byla to psina a byl to moc krásný výlet. Původně jsem se bála, že si tu trasu neužiju tolik, jako kdybych šla pěšky, že nebudu stíhat koukat kolem a tak, a ono ne, bylo to úplně v pohodě a vlastně mě to fakt moc bavilo. Doufám, že brzy zase někam vyrazíme! Hafo mě ta jízda na kole chytla, jak už jsem psala v předchozímměsíčním shrnutí.

Tady jsme si moc hezky poseděli a odpočinuli,
bylo to tu moc krásné
a nad hladinou toho rybníčku lítaly vlaštovky
a vždycky se té vody napily,
to bylo boží!

Jsem ráda, že jsem tak objevila fyzickou aktivitu, která mě baví. Já mám totiž pohybu nedostatek a podepisuje se to na mě v různých směrech – a jedním z nich je to, že jsem přibrala. Asi to není nic hrozného, ale mě to fakt vadí, nejsem vůbec spokojená s tím, jak vypadám, a ráda bych s tím něco udělala, jenže problém je, že já nejsem zvyklá sportovat a vlastně mě to ani vůbec nebaví. Nesnáším doma cvičit, mám k tomu odpor, takže u toho nikdy nevydržím. Snažím se tedy přijít na to, co bych mohla dělat, abych měla pohyb, díky němuž bych se dala trochu do formy a jenž by mě zároveň i bavil. Takže zkouším různé možnosti a uvidíme, snad na něco přijdu.

Po delší době jsem si koupila nějakej hudební časopis, 
aby taky ne, když tam byl Alice Cooper!

♥

Podařilo se mi rozsypat špagety, hehe,
a vzniklo takové větší mikádo

A taky jsem se rozhodla, že se naučím malovat si oční linky! Moc mi to zatím nejde, ale řekla bych, že to není zas až taková tragédie. Chce to zkrátka cvik, věřím, že se mi to časem podaří vychytat.

Další věc, kterou bych někdy ráda podnikla, je kurz keramiky, jelikož jsem byla na výstavě děl žáků místní základní umělecké školy a viděla jsme tam tento boží čajovej servis a mám chuť si něco takového taky zkusit vytvořit.

Srpen jsem zakončila přijímačkama na VŠ na Univerzitu v Hradci Králové. Naši zrovna měli ten den volno, a tak si řekli, že tam pojedou se mnou. Byl to moc fajn výlet, prošli jsme si Hradec a matička pořád říkala, jak se jí tam líbí, že sem bude jezdit se mnou a kam všude tu bude chodit, zatímco já budu ve škole, hah, jako kdybych už na tu školu byla přijatá, a ne že jdu teprve na přijímačky.

V Hradci jsme si docela spontánně udělali procházku

po bazarech a antikvariátech

Cestou domů jsme se zastavili v Litomyšli, což je město, které podle mě má ohromný genius loci a moc ráda bych sem někdy vyrazila sama jako do Havl. Brodu a pěkně si to tu vše prošla a prozkoumala!

To byl můj srpen tak nějak v kostce. Jaký byl ten váš?