Můj červenec: Zahrádka, válení, výlety a Hollywood Vampires

Jak se tak zpětně koukám, co jsem dělala v červenci, zas a znovu mi dochází, jak strašně moc ten čas letí, a mám pocit, že všechny ty podněty nějak nezvládám vnitřně zpracovávat. Nejde o žádné ohromně přelomové události, ale jelikož jsem hypersenzitivní, má to všechno na mě mnohem silnější dopad. Cítím, že bych na sobě měla v tomto směru zapracovat, snadno se totiž zahltím… Toto ale teď nechme stranou a podívejme se na to, jaký tedy byl můj červenec.

Zahradnická sezóna byla v plném proudu a já několikrát do týdne sbírala hromady malinoostružin a snažila jsem se je nějak zpracovávat. A tak celkově jsem na zahrádce trávila docela dost času, je fajn si tam jít sednout i jen tak s knížkou nebo s notebookem, změna prostředí vždycky prospěje (obzvlášť pokud pracujete z domu jako já).

No a jelikož jsem naprosto pitomá, znovu jsem se úplně extrémně spálila…

Ale nechybělo ani moje oblíbené válení se doma s naším kocourem ♥

Znovuobjevila jsem, jak super je jezdit na kole! Pro mě je kolo především dopravní prostředek, nicméně v poslední době objevuju i krásu cyklovýletů, ale o tom až příště.

Nejsem žádný velký milovník kafe, v podstatě ho piju jen zřídkakdy, každopádně v létě (no, vlastně tak obecně) si vždycky ujíždím na ledové kávě (ideálně se zmrzlinou).

Co se týká nějakých výletů, kromě KVIFFu a Českého ráje jsem navštívila i zámek Plumlov. Vždycky mě zajímalo, jak je možné, že má tak zvláštní tvar, takže to už teď vím, ale jinak to tam, upřímně, moc zajímavé není. Dost mě odrovnala sbírka forem na bábovku, to jsem tam doopravdy nečekala a vyrazilo mi to dech, okolí je pěkné, ale samotná prohlídka mě moc nenadchla. Plus jsme měli ohromnou smůlu a šla tam na ni s náma nějaká maminka s extrémně neposlušným a neposedným děckem, ale jakože to byl vážně EXTRÉM. Nejenže její dcera osahala asi tak všechny vystavené exponáty a pořád hlučela, takže z výkladu jsme nic moc neměli, ale i ta maminka samotná byla šíleně neukázněná, sedla snad na každé křeslo, co tam bylo, a v jednom pokoji dokonce došla ke klavíru, co tam stál, a řekla své dcerce: „Co myslíš, hraje to?“, načež ten klavír otevřela a začala bušit do kláves. Chudák průvodce, předpokládám brigádník, se je několikrát snažil ukáznit, ovšem marně. Zpětně je mi líto, že jsem té paní třeba taky něco neřekla, protože takové chování by jí nemělo procházet. Sama jsem jednu dobu dělala průvodce a doopravdy jsem někoho tak neukázněného na prohlídce ještě neviděla.

Taky jsme byli na prohlídce vodojemů v Brně. Tam jsme naopak měli štěstí na super průvodkyni, která toho věděla ohromně moc. Jen mě mrzí, že Brno vlastně vůbec neznám, tak jsem se místy moc neorientovala, ale jinak to bylo fakt fajn.

A taky jsme s gangem vyrazili na noční bloudění do kukuřičného bludiště. Byla to docela psina a překvapilo mě, že jsem se tam vlastně ani tolik nebála, jinak jsem totiž fakt posera. Přestože je to akce spíš pro děcka, i my jsme si to užili, hehe.

A to nejlepší na konec! V červenci totiž do Brna přijeli Hollywood Vampires ♥ Naposled jsme je viděla před několika lety v Praze, takže jsem se na jejich koncert strašně moc těšila – a byl BOŽÍ! S kamoškama jsme chytly místo v první řadě přímo před Johnnym a každá jsme si z koncertu odnesly trsátko – mně ho přímo hodil jejich basák 😊 Johnny docela zhubnul od té doby, co jsem ho viděla naposled (ve Varech), vypadá fakt dobře, a Alice Coopera miluju, ráda bych někdy šla jen na jeho koncert. A jako předkapela tu byly Wanastowky, od těch znám a mám ráda jen pár písniček, ale moc se mi líbí Kodymův hlas, ovšem přímo jen na jejich koncert bych nešla, takže jsem ráda, že jsem měla možnost je zase vidět takto, to vlastně bylo úplně ideální.

Zažily jsme tu ale i pár docela dost šílených chvil, třeba než se otevřely brány do areálu, kde koncert probíhal, strhla se šílená tlačenice. Já na koncerty chodím (řekla bych) docela často, ale něco takovýho jsem fakt ještě nezažila. Tlačenici jsme ale všechny dobře ustály a běžely jsme co nejrychleji pod podium, kde se pak ale rozpoutala bitka mezi nějakýma dvěma holkama právě kvůli místům, fakt se tam ty dvě začaly mlátit, to jsem teda taky ještě neviděla! A sranda pak byla i na konci, když se skupina lidí přetahovala o bič, kterej Alice Cooper hodil do davu. Zajímalo by mě, jak dlouho tam stáli, než se někomu z nich podařilo ten bič ukořistit pro sebe. Nebo tam třeba stojí dodnes, lol, fakt si nedokážu představit, jak tu situaci vyřešili.

No a to už je vlastně tak nějak všechno, celý můj červenec v kostce. Prožila jsem fakt spoustu super chvil, avšak po psychické stránce jsem jinak docela strádala. Jak jsem naznačila na začátku, byla jsem (a vlastně asi i pořád jsem) nějaká zahlcená, unavená, nejlíp tento stav vystihuje „málo másla namazané na příliš velký krajíc“, jak by řekl Bilbo. Nicméně jsem neskutečně vděčná za to, jak si žiju a co všechno mám možnost prožívat.