Co jsem viděla, četla a poslouchala v březnu, dubnu a květnu

Jelikož jsem se k blogování nějakou dobu nedostala a ráda bych dohnala všechny „restíky“, rozhodla jsem se shrnout všechno, co jsem za březen, duben a květen viděla, četla nebo poslouchala, víceméně do jednoho článku (něco vynechám, ale i tak to asi bude trochu delší, heh).

Když jsme šly na Krále Oidipa...

Začnu s filmy/seriály. 10 důvodů,proč tě nenávidím je taková ta typická teenagerská komedie z přelomu tisíciletí. Už jsem to viděla asi milionkrát, ale můj Mýval ještě ne, stejně tak jako jistě spousta dalších lidí, takže kdybyste třeba chtěli nějakou oddechovku a taky máte tyto typy filmů rádi (já je miluju), můžete to zkusit.

Další klasikou, co všichni znají, ale Mýval ne, jsou Tři veteráni. Tohle je hrozně kontroverzní film, lidi ho buď nesnáší, nebo ho milujou, já patřím do té druhé skupiny a jsem ráda, že Mýval teď už taky. Musela jsem mu to pustit, aby konečně pochopil, proč jsem při našem výletu do Alp pořád říkala: „Salzburg, tam jsem taky nebyl.“

Konečně jsem zkoukla Malé ženy. Chtěla jsem to vidět hlavně kvůli Timothéemu, ale k mýmu velkýmu překvapení se mi to fakt moc líbilo! Bylo to tak pěkný, krásně natočený, strašně často jsem u toho brečela dojetím, protože jsem zkrátka citlivka, a pak jsem to všem doporučovala, kudy jsem chodila. Fakt krásnej film.

A jelikož jsem ještě neměla Timothéeho dost, zkoukla jsem i Beautiful Boy. To byl taky docela dobrej film, téma ne zrovna neobvyklé, ale kdyby nic jiného, je zajímavé vidět Steva Carella ve vážné roli, takto ho vlastně vůbec neznám.

Po delší době jsme s Mývalem zašli do našeho oblíbeného (docela retro) kina, které je tady nedaleko v jedné dědině. Když jsme tam byli minule, ten člověk, co film pouštěl, nezvětšil přehrávač na celou obrazovku, takže po celou dobu promítání byla vidět taková ta přehrávací lišta a vpravo nahoře křížek, kterým přehrávač můžete zavřít. Tentokrát někdo zřejmě špatně nastavil projektor, protože celej film byl mírně rozmazanej. Já to kino fakt miluju :D ♥ Každopádně, řekla bych, že na kvalitě to tomuto kousku neubralo, jelikož to byla fakt blbost. Nebo možná ani ne blbost, ale bylo to naprosto o ničem. Jde o snímek Buď chlap!, u nějž se mi sice líbí, že to bylo něco trochu jinačího, než co se tu točí obvykle, ale fakt to bylo naprosto, ale naprosto o ničem. Končí to tím, že se tam ty dvě hlavní postavy spolu smějí (spoiler?), a Mýval řekl, že je to nejspíš proto, že se smějí nám, hlupákům, co jsme za takovou blbost zaplatili :D Já osobně bych ale neřekla, že to byla vyloženě hrůza, prostě to bylo nijaký. Fakt o ničem.

Samozřejmě jsme dokoukali i Last of Us a já nevím. Zpočátku mě to nesmírně chytlo, avšak postupně to moje nadšení nějak vyprchávalo. Došlo mi ale, že kvůli mým „daddy issues“ jsem zřejmě nedokázala správně vnímat vztah Ellie a Joela, takže je možný, že to na to má vliv, nevím. Seriál to ale byl fajn, předloha je boží, ovšem třeba znovu na to koukat asi nemusím (i když, Pedro… ♥).

A tak když jsem u toho Pedra, vyšla třetí série Mandaloriana. Bohužel jsme si s Mývalem nějak nenašli čas předtím znovu zkouknout ty předchozí dvě, který se nám moc líbili, takže teď jsme lehce tápali v ději, ale i tak musím říct, že tato série byla fakt dost slabá, absolutně nechápu, jak je možný, že má tak dobrý hodnocení. Din Djarin je tam v podstatě vedlejší, připadá mi, že když už tam je, je tam jen jako nějaká dáma v nesnázích, kterou musí Bo-Katan zachránit, a to úplně není to, co jsem chtěla vidět, na co jsem se těšila. Abych byla fér, ještě nám zbývá zkouknout poslední díl, ale myslím, že ten to stejně nezachrání, byla to hafo nuda a absolutně nerozumím proč, když to mělo tvůrce stejný jako ty předchozí dvě série. Je to záhada.

A taky v květnu skončila další série Survivoru. Bavila mě víc než ta předchozí, ale nějak jsem tu neměla komu fandit, takže jsem to tolik neprožívala, jako když jsem minule fandila Vláďovi úplně od začátku. Ale jako odpočinkovej bizárek to bylo fajn.

A vlastně jsme viděli i 16. sérii amerického Survivoru. Tam mi teda taky postupně vypadali všichni, komu jsem fandila, ale bylo zajímavé vidět, jak ta soutěž vypadá tam, a srovnat to s tím, jaká je ta naše verze.

Po několika letech jsem taky znovu viděla Stopařova průvodce galaxií. Tehdy se mi to vůbec nelíbilo, ale teď mi to připadalo docela legrační, nevím, čím to. Určitě to ale není styl humoru pro každého, já si k tomu třeba musela postupně najít cestu, britskej humor je prostě svůj.

Málem bych zapomněla na Jára Cimrman ležící, spící. Někdo by považoval za ostudu, že jsem to ještě neviděla a tak celkově že Cimrmany moc neznám, ale je to tak. Uznávám je, je to zkrátka česká klasika, spousta věcí od nich mi připadá legrační, ale celkově to dílo moc neznám, nějak jsem k tomu asi ještě nedospěla, i když mám pocit, že bych měla. Podobně to vidím i s tímto filmem. Spousta věcí se mi tu líbila, ale nevím, asi nejsme na stejné vlně. Plus nějak pořád nemůžu rozdýchat tu scénu s honem na králíky, protože jsem četla, že je při natáčení fakt zastřelili, a to mi připadá dost hrozný.

V rámci AFO jsem konečně viděla Planetu Praha. Miluju Prahu a miluju Macháčka, jenž k tomu namluvil komentář. Řekla bych, že je to film ideální spíš pro rodiny s dětma, ale já se tam taky dozvěděla spoustu zajímavostí – a nalákalo mě to jít v létě na Petřín hledat roháče a plchy!

Na AFO jsme pak viděli i dva díly z nového pořadu ČT České počasí. Bylo to hodně zajímavé, myslím, že to mají zpracované pěkně, i když, upřímně, moc jsem si z toho neodnesla, protože to i tak na mě bylo nějaké moc složité – rozuměla jsem, co mi tam vysvětlují, ale bohužel bych z toho nedokázala převyprávět nic. Za zkouknutí to ale podle mě stojí, až budou venku všechny díly, určitě se na to podívám.

Filmové/seriálové okénko ukončím další sérií Clarksonovy farmy, která byla opět parádní, moc mě tento seriál baví a doufám, že se dočkáme pokračování.

Co se týká hudby, pořád jsem si ujížděla na MGK, ale i All the American Rejects, Sum 41 a Bowling for Soup…

… a taky se mi zalíbily Kusy radosti a Bagrista ze Suezu od Fixy.

A nesmím zapomenout ani na All My Loving od Beatles, který jsem si jeden týden pouštěla pořád a pořád dokola, a na Člověk je nic z inscenace Král Oidipús.

A to mě přivádí k divadlu. V těchto třech měsících jsem viděla Pana Prosa, Bakchantky a právě Krále Oidipa. A s tím souvisí i to, co jsem přečetla – abych byla připravená, přečetla jsem si předlohu Krále Oidipa, ale jelikož mě to antické drama nějak chytlo, přečetla jsem si i Médeiu. A nesmím opomenout ani zábavnou jednohubku Karel 2.0. O všem se zmiňuju v tomto článku.

Hah, to je dlouhej článek! Budu ráda, když mi napíšete komentář, jestli jste třeba něco z těch filmů/seriálů taky viděli a jak se vám to líbilo, nebo jestli se třeba na něco z toho teprve chystáte…