Recenze: Tancuj Matyldo

Říkala jsem si, že by bylo fajn psát na novější filmy samostatné články, jako jsem to udělala u Napoleona. Chtěla bych se totiž naučit pořádně psát filmové recenze, ale to asi až časem, zatím se budu nadále držet toho, že to budou spíš jen nějaké mé dojmy a postřehy.

Konečně jsem měla možnost zhlédnout film Tancuj Matyldo s mým milovaným Karlem Rodenem. Ten tu hraje muže, který zřejmě nemá nejvřelejší vztah se svou maminkou Matyldou, ovšem jednoho dne je nucen si ji nastěhovat k sobě do bytu. Její chování ho vytáčí, časem ale zjišťuje, že některé její vrtochy a patálie zřejmě mají trochu hlubší kořeny, a tak ji vezme k lékaři, jenž zjistí, že Matylda trpí Alzheimerovou chorobou.

A teď co s tím? Jak se k tomu postavit? Přichází dilema – dát maminku do ústavní péče, nebo se o ni starat sám doma? Je v pořádku se jí takto „zbavit“? Nebylo by lepší mít ji u sebe, přestože to znamená naprosto všechno podřídit jen jí a mnohé kvůli tomu obětovat? Co je v takové situaci správné?

Jde o velmi těžké téma, film ukazuje, jak nemoc mění nejen postiženého člověka a jeho život, ale i životy jeho blízkých. Regina Rázlová pomatenou Matyldu hrála naprosto úžasně, je to velmi působivé. A samozřejmě i Karel je skvělej, to je jasný, akorát já bych se do něj asi potřebovala ponořit trochu víc (hehe). On toho spoustu, co prožívá, dává najevo, ale zajímal by mě jeho vnitřní svět, tam jsem se nějak nemohla dostat.

A tak celkově mi v tom filmu nějak chybělo něco, co by mě doopravdy dostalo. Mám totiž pocit, že mě zasáhlo spíš to téma samotné než ten film. Nevím, zda to popisuju správně, líp to asi nedovedu. Zkrátka mám pocit, že ok, film jsem viděla, odškrtnuto, ale nic víc ve mně nezanechal. Ovšem o tématu jako takovém bych dokázala diskutovat dlouho.

Ok, tak teď jsem si pouštěla trailer a dojalo mě to, loool

Tak jako tak jsem ráda, že tento film vzniknul, oceňuju všechny české filmy, co jdou do kina, ale nejedná se o nějakou trapnou komedii – a když to navíc ani není historické téma, je to zase o bod navíc. Jen tady mi prostě chyběla nějaká hloubka, procítěnost… Přemýšlela jsem, co bych teda sama udělala jinak, aby to pro mě bylo působivější, a vlastně vůbec netuším :D Asi jsem prostě moc náročná. Avšak věřím, že pro běžného diváka by to mohl být velmi zajímavý film, takže pokud máte rádi snímky, které vás nutí k zamýšlení a kde se řeší komplikované vztahy, tohle by mohlo být něco pro vás.