Recenze: Scottův Napoleon je velkým zklamáním

Minulý týden jsme byli v kině na novém filmu od Riddleyho Scotta o Napoleonovi a tak strašně moc mě to zklamalo, že jsem se rozhodla svou frustraci vložit do samostatného článku.

Na tento film jsem se těšila od té doby, co jsem zjistila, že se chystá. Napoleon mě totiž fascinuje a připadá mi úžasný, že dějiště jedné z jeho nejslavnějších bitev máme nedaleko. A líbí se mi i fakt, že právě díky bitvě u Slavkova sem dost pravděpodobně přišli moji předkové, to mi taky připadá úplně boží. Zkrátka jsem v tomto ohledu zainteresovaná, protože mám k Napoleonovi nějaký vztah, je tedy možné, že jsou moje názory ovlivněny tím, ovšem i když se na to snažím podívat objektivně, vidím jenom velký špatný.

Ale začnu pozitivama – vizuálně se mi Joaquin Phoenix jako Napoleon líbí, moc, a zaujala mě bitva u Waterloo… A to je asi tak všechno. Jako i ty ostatní bitvy byly docela fajn, konkrétně ta u Slavkova mi sice připadala hodně zjednodušená, což naprosto chápu, rozumím, proč to tak udělali, a jako jo, asi to i stačí, ale připadá mi, že je to strašná škoda to jen tak prolítnout.

A to je vlastně právě ten hlavní problém tohoto filmu – všechno je to tu jen tak letem světem. Připadá mi, že už samotná základní myšlenka natočit film o prakticky celém životě takové historické osobnosti, jako je Napoleon, je zkrátka hloupost, protože to všechno do jednoho filmu prostě nacpat nemůžete. Napoleonův život a všechny jeho činy jsou neodmyslitelně propojený s politickým a společenským děním v tehdejší době, všechno je to strašně složité a komplexní, proto myslím, že je to téma na celovečerní film až moc široké, že by se to hodilo spíš na nějakou minisérii, ne na film, byť třeba tříhodinovej.

A když bych i tak chtěla natočit film, vybrala bych si jen něco z Napoleonova života a to zpracovala pořádně, protože takto se z tohoto filmu v podstatě nic nedozvíte. Je to o všem, ale ve výsledku o ničem. Vidíme tu třeba, jak Napoleon válčí, ale vlastně ani nevíme proč. Taky je tu mnoho scén týkajících se jeho osobního života, konkrétně jeho vztahu s Josefínou, ale ani tady se nejde do hloubky a v podstatě si z toho odnesete hlavně jen to, že ho podváděla, což jeho ego nemohlo unést, a ještě nějakou dobu pravděpodobně z hlavy nevymažete těch pár trapných scén, kdy si za ní Napoleon přišel zašukat. (V tomto kontextu se mi vybavil film Jeanne du Barry, který vyšel nedávno a soustředí se jen na samotný vztah Jeanne a krále. Všechny důležité společenské a politické události se tam dějí jen v pozadí, pokud si to dobře pamatuju, kontext je tam vysvětlen pouze slovně, což mi připadá jako mnohem lepší řešení. Zkrátka je třeba si vybrat, na co se chci soustředit, a toho se držet.)

Celkově mám dojem, jako kdyby režisér ani nevěděl, co že to chce vlastně natočit, protože tento film se někdy tváří jako historický, ale místy je to totální fraška, kde je z Napoleona jen karikatura. Musím si s ním najít nějaký rozhovor, protože by mě skutečně zajímalo, co bylo Scottovou motivací se do tohoto filmu pustit. Strašně moc mě mrzí, že z toho nakonec vylezlo tohle. Napoleon je totiž docela kontroverzní osobnost, proto mi připadá, že je ohromná škoda, že se tu šlo jen tak po povrchu a vůbec vás to nenutí se nad jeho činy nějak hlouběji zamyslet, jestli to byl pouhý tyran, nebo je to člověk, který si zaslouží být obdivován. A vlastně ani jeho samotný charakter ve filmu není nijak víc rozvinutý, vůbec nevíme, jaký je, jaká je jeho motivace, co v daných chvílích cítí nebo vnitřně prožívá… Prostě do něj nevidíme. Určitě nejsem sama, kdo má Napoleona za skvělého vojevůdce, silnou osobnost, ale z tohoto filmu vyznívá spíš jako nijakej slaboch, který má na svědomí 3 miliony lidských životů. Ale že třeba udělal i hromadu dobrých věcí, to už se do filmu nedostalo…

Teď by někdo mohl začít argumentovat tím, že si mám počkat na prodlouženou verzi, ta má mít, tuším, 270 minut. Ok. Ale otázka zní: Je fakt v pořádku pustit do kina film, co nedrží pohromadě? Neměl by i ten sestřih pro kina dávat smysl? Já si teda myslím, že jo. Skvělým příkladem je Pán prstenů, u toho i bez prodloužených verzí budete vědět, o čem to je, to prodloužení je jen bonus, který ten základ ještě víc rozvine. Ale tady ne, tady je to všechno tak moc okleštěné, že vám v základu zůstane jen sotva držící kostra.

Je to zkrátka ohromná škoda, ten film měl takový potenciál… Zkusím se pak teda podívat i na tu prodlouženou verzi, přestože se mi do toho moc nechce, jelikož toto byl pocitově ten nejdelší film, co jsem za poslední dobu viděla (kam se hrabe Oppenheimer, ten aspoň utekl rychle), fakt jsem odpočítávala roky, kdy už konečně Napoleon umře, jen ať už je konec… Doufám, že moje zklamání trochu zmírní, moc tomu sice nevěřím, ale dám tomu šanci.