Blogmas 2023 #23

Dneska jsem se probudila děsně smutná. Bylo mi tak líto, co se v posledních dnech událo, myslela jsem na to, že letošní Vánoce prostě vůbec nejsou vánoční, že tu správnou atmosféru zkrátka necítím, a připadala jsem si strašně osamělá, protože můj Mýval měl vánoční party s kamarády a spal u nich.

Fotka z odpolední procházky se do této části textu sice nehodí,
ale nechtěla jsem, aby byl jako náhleďák tohoto článku moje připálená vánočka :D

Já měla dnešek strávit s našima a s bráchou, bylo v plánu jet na celodenní výlet, ale nakonec z toho sešlo, takže jsem byla doma sama a velkou část dopoledne jsem prostě probrečela. U toho jsem ale ještě i trochu uklidila a upekla vánočku. Trochu jsem ji připálila, ale jinak je docela dobrá na to, že jsem si původní recept dost upravila k obrazu svému, haha.

Už jsem si i vylepila svého Napoleona,

chtěla jsem se s ním pak vyfotit, ale, no... :D

Moc to nevyšlo haha

Svoje emoce jsem pak vložila do básničky, což mi neuvěřitelně pomohlo. Najednou jsem se cítila o dost líp, vlastně docela dobře, všechen ten smutek byl pryč! Je to zvláštní, já vím, že moje básničky nejsou kdovíjak skvělý a promyšlený a dlouhý nebo tak, ale mám pocit, jako kdybych do každého textíku fakt nějaký ten kousek toho svého prožívání vložila a zůstalo to tam. Strašně by mě zajímalo, jak to pak působí na čtenáře, hah, protože pro mě ty básničky v sobě fakt vždycky mají něco navíc.

Odpoledne pak dorazil Mýval a vydali jsme se na procházku ve sněhu a v pořádně chumelenici. Už se i stmívalo, tak to bylo trochu strašidelný, ale zároveň děsně krásný. Miluju sníh a mám ohromnou radost, že napadnul takto před Štědrým dnem.

Doma jsme se pak jen trochu zkulturnili a vyrazili jsme na večeři a pak do kina na Lásku nebeskou. Byl to moc fajn večer.

Teď už jsme zahrabaní v peřinách a ještě si na dobrou noc přečteme něco z nového čísla Trojského koníku. Tak dobrou, zase zítra, to už asi bude poslední blogmas oO

Jak jste den před Štědrým dnem strávili vy?