Zářijové shrnutí

Další měsíc je za námi a to znamená další měsíční shrnutí…

Září jsem zahájila takovým randíčkem sama se sebou. V Brně totiž probíhal Štetl fest a já kolem sebe úplně nemám nikoho, koho by židovská tematika zajímala taky, a tak jsem na něj vyrazila sama. Pěkně jsem si koupila mňaminky v Pedru a pak jsem procházkou vyrazila ke kinu Art na promítání. Cestou jsem se ale zastavila u Jošta, kde byla auta z Ukrajiny. Bylo možné si ke každému z nich přečíst i jejich příběh, což mě docela zasáhlo… Ta představa, že by takto skončil třeba nás milovanej Plecháček… No hrůza.

V kině jsem pak byla na dokumentu o transportech do Estonska, což mi připadalo ohromně zajímavé, jelikož jsem vlastně vůbec netušila, že i tam byly nějaké koncentráky. Moc se mi líbilo to zpracování, muselo to dát neskutečnou práci, o čemž nám tu pak sám autor i povídal. Chtěla bych se podívat i na další jeho filmy, minimálně na transporty do Běloruska, to mě asi zaujalo nejvíc.

O víkendu jsme pak jeli do Šiklandu, což byla překvapivě fakt zábava! Rýžovala jsem zlato, byli jsme v zrcadlovém bludišti, dali jsme si bašta fazole a zkoukli jsme westernovou show. Haha, byla to psina, nečekala jsem, že nás to tam bude bavit, ale mám radost, že to bylo fajn.

Večer jsme pak vyrazili na burger a do letňáku na kino naslepo. Hrál se film Invalida, kterej nás překvapivě fakt bavil! Kdo byl to byl řekl, že na Slovensku vznikají takovýto filmy. Určitě doporučuju ke zhlédnutí, nebylo to vůbec špatné.

Kultura mě pak čekala i následující den, kdy jsem s matičkou vyrazila na představení Santini od mého milovaného JEDLu do Křtin. Bylo to zajímavé, ale když tak přemýšlím nad tím, co mi to vlastně dalo, nějak nevím. Asi jsem si z toho nic moc neodnesla, což mě mrzí, avšak nejspíš to bude tím, že to úplně není moje téma... Moc se mi tu ale líbilo, jak k sobě (barokně) kladli protiklady, to mám ráda, a taky se mi moc líbil Miloslav König, nějak na něj v poslední době pořád narážím a vlastně se mi asi líbí čím dál víc.

A taky jsem se konečně zastavila v Jedovnicích u sochy Karla Havlíčka Borovského! Pořád nějak nerozumím, proč tam tu sochu má, plus vypadá docela podivně, ale tak nevadí, čím víc Havlíčka, tím líp!

Na výprodeji knih z knihovny jsem našla tyto dvě super básnické sbírky, každá stála 5 korun, a o pár dnů později jsem tam mezi vyřazenými knihami našla Egona Erwina Kische, takovej poklad jsem tam nemohla nechat.

V našem městě jsem se pak zúčastnila ještě jedné fajn akce, a to Zažít město jinak. Bylo to moc fajn, vyzkoušeli jsme si tam spoustu různých aktivit (nejvíc mě bavilo poznávání koření a alkoholu jen podle čichu), poslechli jsme si místní kapely a zbaštili jsme spoustu mňaminek. A taky jsem si tu v kole štěstí vytočila superhuňatý ponožky, z těch jsem nadšená! Bohužel jsem tam pak ale chytla úzkost, a tak jsme pak raději vyrazili domů, jinak bych tam ještě byla, překvapivě jsme se tam totiž fakt bavila.

Na stejné akci jsme pak byli i v Bílovicích, kde to mělo trochu jinačí náboj, všechno to tam bylo o dost víc sousedské než u nás. Jídlo a pití tam většinou bylo jen za dobrovolný příspěvek a většina těch aktivit tam byla o něco prostších než u nás, ale stejně, ba dokonce víc zábavných! Třeba jsem si tam zkusila dojit kozu, i když teda jen umělou, lol, ale princip byl stejný. Třeba se mi tento skill bude někdy v budoucnu hodit, kdoví!

Moje kafíčko, ve kterým jsem viděla Squirtla

(vidíte ho tam taky?)

a parádní hrneček, kterej jsem si sama vybrala 

– měli tam na výběr samé takového nádhery!

Huu, domek S. K. Neumanna

Boží je, že jsem do těch Bílovic zvládla dojet na kole – celých 42 kilometrů! Byla jsem na sebe pyšná. A jelikož je to krásná projížďka, do konce měsíce jsem si ji ještě jednou zopákla.

Na skok se teď ještě vrátím ke „kultuře“ – po několika letech jsem se totiž byla znovu podívat v blanenském zámku. Mají to tam hezky opravené, ta expozice je moc hezká, ale bohužel mi připadá taková neuspořádaná, že člověk skáče od jednoho k druhému takovým nelogickým způsobem. Ale myslím, že za návštěvu to stojí.

Další prima akce, na kterou jsem zavítala, byla výstava ježků. Bylo to extrémně roztomilé a bylo boží, že jsme si některé ježečky mohli i pohladit! Bohužel jsem tam ale nepořídila žádné fotky, o které bych se tu mohla podělit...

... a tak vám sem hodím aspoň fotky kočičáků, které má naše známá, u níž jsme byly s matičkou na návštěvě. Jsou rozkošní ♥

Velkou věcí, ke které v září došlo, je to, že jsem byla na zápisu na VŠ, a dokonce jsem už měla i první vyučování! Taky jsem začala chodit na přednášky o dějinách kultury na gympl k mému oblíbenému panu profesorovi. Bude to bývat jednou za měsíc a myslím, že to pro mě bude především hodně inspirativní, protože jsem vždycky fascinována tím, co všechno ten pan profesor zná a ví a jak to dokáže dávat do souvislostí.

A taky jsme s Mývalem začali docela často jezdit plavat. Jednou se nám ale stalo, že jsme přijeli k plavečáku a vůbec se nám nechtělo jít dovnitř, tak jsme šli místo toho do kina, a třeba i to, že jsem přišla do šatny a uvědomila jsem si, že jsem si nezabalila plavky, takže jsme zase jeli hned domů :D

Jinak bych řekla, že září bylo fajn. Místy jsem se sice cítila hodně unavená a totálně bez energie, vlastně se to tak nějak střídalo, že pár dnů to bylo tak a pak zase jinak, ale obecně mám radost, celkově i tak nějak ze sebe. Mám pocit, že jsem se po psychické stránce zase posunula někam dál a těším se, co přinesou následující měsíce!

Nejvíce vděčná jsem ale za to, že se naše slepička Ginger, o kterou jsme se od začátku září starali, protože vůbec nejedla a tak celkově na tom byla dost špatně, zřejmě uzdravila nebo zkrátka jí zase začalo být dobře a teď už si zase běhá a zobe společně s ostatníma holkama ♥

A tady je ještě taková malá všehochuť fotek na závěr!

Karel ♥ Přiletěl k ocovi do práce a pořád jim tam u všeho asistoval,

jenže byl trnem v oku některým superaktivním občanům,

kteří zařídili jeho odchyt 💔