Ohlédnutí za rokem 2022

Máme tu konec roku a všichni na sociálních sítích bilancují – a mně to nedá, musím se za tím uplynulým rokem 2022 taky ohlídnout a trochu ho zhodnotit. Myslím, že na spoustu věcí zapomenu, a ze spousty významných chvil, ať už dobrých, nebo špatných, žádný záznam nemám, nebo jsou zkrátka moc soukromé a sdílet je tu nechci. Jsem si ale jistá, že to vůbec nevadí. Prošla jsem si počítač, noťas a telefon a vyhrabala jsem různé fotky i videa a zavzpomínala jsem si na uplynulých 12 měsíců.

Obří R2D2 v Praze

Do roku 2022 jsem šla s velkým odhodláním. Byl to rok docela velkých změn. V lednu jsem ukončila studium na vysoké. Jinak to v té chvíli bohužel nešlo. Někdy bych se tu o tom ráda rozepsala, avšak teď napíšu jen to, že toho nelituju a jsem si jistá, že to bylo správné rozhodnutí. A tak se ze mě stala paní podnikatelka a v únoru jsem ještě úspěšně dokončila knihovnický kurz. V ten stejný měsíc jsem začala chodit do dramaťáku. O tom bych taky ráda sepsala samostatný článek. Chodila jsem tam celý rok a dala mi to opravdu hodně.

Na začátku dubna jsem prodělala covid. Přestože jsem byla dvakrát očkovaná, neměla jsem zrovna příjemný průběh. Vlastně mě to vyřadilo na celý měsíc a potom mě ještě několik měsíců trápil long covid.

Pak ale začalo pár naprosto parádních měsíců. Žila jsem si přesně tak, jak jsem chtěla. Užívala jsem si kulturu. Letos jsem byla hned na několika divadelních představeních, nejlepší z nich byla Život s krajtou, Kráska a zvíře a American Idiot muzikál. Byla jsem i na několika božích koncertech, viděla jsem Billy Talent, Sum 41, Steel Panther, Machine Gun Kellyho a po šíleně dlouhé době i Vypsanou Fixu.

Přestože na Billy Talent moc nevyšlo počasí, byl to BOŽÍ koncert

Médeia od JEDLu

Moje prví návštěva Národního divadla – po představení
(Kráska a zvíře) jsme dostali cukrovou vatu!

Navštívila jsem spoustu zajímavých a krásných míst. Byla jsem třeba v Budapešti, v Liberci (kde jsem v zoo viděla jejich posledního bílého tygra) a v Terezíně (ten jsem si přála vidět už strašně dlouho). Taky jsem navštívila třeba Sázavský klášter, Litomyšl, Kutnou Horu, Havlíčkův Brod či Slavkov a všechna ta místa, kde tam byl Napoleon. Konečně se mi poštěstilo jet i do Mladé Boleslavi k rodnému domu mého milovaného Franty Gellnera a i v Příbrami jsem našla domek, kde pár let bydlel.

Nejčastěji jsem ale byla v Praze. Miluju ji a fakt doufám, že se tam jednou přestěhuju. Letos jsem tam konečně obchodila všechny hřbitovy se svými oblíbenými spisovateli a básníky, hlavně jsem si prošla Libeň a zapálila jsem svíčku na hrobě mého milého Karla Hlaváčka. A taky jsem jednou jela do Prahy jen proto, abych si tam počíhala na Johnnyho Deppa, jenž tam měl koncert. Můj plán ho někde odchytit a říct mu, že ho miluju, se bohužel nevyplnil, ale poznala jsem ten den spoustu super lidí, se kterými jsem se tehdy, doufám, neviděla naposled.

Konečně jsem navštívila zrekonstruované Národní muzeum – doporučuju

Taky jsme měli slučák se základkou po deseti letech, což byl naprosto parádní večer, stejně jako když jsem si po jednom divadelním představení povídala s mým oblíbeným Davidem Prachařem, huuu, to bylo super! A taky se nám letos vdala jedna z našeho buchtího gangu – a svatbu měla přesně v den, kdy u nás Green Day hráli na Rock for People, takže lístek, který jsem na ten fesťák měla koupený snad dva roky, jsem nakonec musela prodat a moje nejmilovanější Green Day jsem neviděla. To jí nikdy nezapomenu!!! :D Ale aspoň že jsme letos pořádně oslavili Billieho 50. narozeniny, to taky byla super akce, připravila jsem si pro pozvané kvíz o Green Day a hlavně o Billiem, byla to fakt zábava.

Na svatbě jsem pomáhala při focení ženicha a nevěsty

Jsem vděčná, že jsem toho mohla zažít tolik, ale musím se přiznat, že toho na mě občas už bylo trochu moc. Neměla jsem moc času si v klidu doma oddychnout, navíc v druhé polovině roku jsem začala mít čím dál víc práce a abych řekla pravdu, začalo to se mnou jít trochu z kopce.

Začala jsem být hodně úzkostná, unavená a ve stresu čím dál víc. Myslím, že za to mohl ten na můj vkus příliš intenzivní pracovní zápřah a spousta dalších aktivit do toho – prostě jsem se přehltila a znovu jsem upadla do něčeho, jako je deprese. Navíc jsem začala významně přehodnocovat své vztahy s různými lidmi, což taky udělalo svoje…

Teď už se cítím o dost líp, ale stejně je potřeba spoustu věcí v mém životě změnit, protože tak, jak to mám teď, mě to ničí. Nebude to lehké, ale věřím, že když to zvládnu změnit, bude mi opět mnohem líp.

Jsem neskutečně vděčná za to, co tento rok přinesl. Chtěla bych tu ale ještě zavzpomínat i na ty, co bohužel letos navždy odešli. Nejvíce mě zasáhla smrt našeho dědóška pampelóška, ale i babiččiny kočičky Kikinky (dožila se nádherných 18 let) a vlastně i Melouna z pražské zoo, je mi totiž moc líto, že jsem se s ním nikdy osobně nesetkala (chápu, že někomu to může připadat ujetý, ale já to tak prostě cítím). Hodně mě zasáhly i události týkající se Ukrajiny, první týden jsem kvůli tomu nespala a skoro jsem ani nejedla… Moc doufám, že se tato situace brzy uklidní…

Ale dost už o těch smutných věcech, tady je ještě několik dalších foteček z letoška… Mnohdy jsou to jen momentky a dokazují, že fakt nejsem fotogenická, ale i tak je sem chci dát.

Krásný příklad toho,
že nejsem zrovna instafriendly

S buchtama jsme vykopaly časovou schránku s dopisy,
kterou jsme vytvořily na konci základky.
Touto dobou jsem měla žít v Kalifornii s některým Armstrongem,
nebo s nějakým cute muzikantem v Brně – no,
tak aspoň ten muzikant mi vyšel

S dramaťákem jsme odehráli dvě představení naší parádní hry

S Mývalem jsme byli na víkend na zámku,
bylo to boží a velmi fancy
(netuším, proč tu držím banány, 
ale hádám, že je to banana for scale)

Samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít
částečné zatmění Slunce

Trapné pózování v Budapešti

Koncert MCR byl fajn, ale znovu už bych na ně jít nemusela...

Zato Anerican Idiot bych si klidně znovu dala!

Neodolala jsem a zkusila jsem si vytvořit i video ze záběrů z tohoto roku, jako to mají všichni na instagramu. Jejich videa jsou plná cool záběrů z toho, jak se baví se svými kamarády – ehh, to moje je trochu jinačí, ale to nevadí, sice není frajerské, ale já z něj mám radost!