Co jsem dělala v červnu

Pomalu už nám končí červenec, a já sem ještě ani nepřidala ohlédnutí za červnem. Tak to to jdu rychle napravit!

Zachumlaná pod peřinou,
moje safe place ♥

Pravdou ale je, že se toho v červnu vlastně ani tolik nedělo, až na to, že jsem byla nějak podezřele moc společenská, hah, často jsem si chodila na randíčka s matičkou, ale byla jsem i na několika různých akcích, ta největší byl asi koncert Sum 41, kam jsme vyrazili s gangem, to bylo moc fajn. Mám pocit, že jsem tak celkově začala být trochu akčnější nebo spíš aktivnější, a pocítila jsem, že v mnoha ohledech dělám pokroky, byť malé, ale jo, z čehož jsem měla ohromnou radost.

Výhled ze zámecké kavárny,
kam teď chodíme pořád

Taky jsem trávila hodně času na zahrádce, kde mi krásně kvetly chrpičky nebo co to je, zkrátka kvítí, které by mělo lákat hmyz.

Fakt mě baví něco pěstovat, je krásné vidět, jak to pak všechno roste…

Ale nezanedbávala jsem ani svou sbírku pokojovek, v červnu se opět malinko rozrostla – pořídila jsem si „domácí štěstí“.

Pod pergolou si nám postavil hnízdo rehek. Měl ho hotové za pár dnů, to bylo fascinující! Potom tam seděl na vajíčkách, což bylo extrémně roztomilé, no a pak se mu vylíhla tři ptáčata. Dvě jsme ale po nějaké době našli na zemi mrtvá, jak byla větší, asi se už prostě do toho hnízdečka nevešla a spadla, to poslední jsme pak viděli hopsat po zahradě, tak doufám, že alespoň to přežilo.

Když jsme u těch opeřenců, konečně jsme si s Mývalem udělali výlet do papouščí zoo v Bošovicích. Byli jsme z ní ale dost zklamaní, jelikož na to, jak je to tam malé, je vstupné docela vysoké, plus se ještě platí i za focení, to mi připadá dost zvláštní. A tak celkově mi to tam připadalo všechno takové děsně komerční, už bych tam určitě znovu nešla.

Po zoo jsme si chtěli trochu zlepšit náladu, tak jsme se šli podívat na tvrz, která v Bošovicích je, podle Googlu to znělo fakt zajímavě. Věděli jsme, že se nedá jít dovnitř, ale chtěli jsme se kouknout aspoň k tomu. Jenže když jsme tam dorazili, vykoukla z okna nějaká ženská a začala na nás křičet, že jako jak jsme se tam dostali a že je tady závora, že je to tu zavřený, že tu nemáme co dělat. Ehhh, ne, nikde žádná závora nebyla, ale tak ok, otočili jsme to a rychle jsme z těch protivných Bošovic vypadli. Takže Bošovice nebrat! :D

Na přelomu června a července pak byl KVIFF, ale ještě než jsem tam vyrazila, chtěla jsem si vyzkoušet, jaké je to spát ve stanu sama, a tak jsem jeden víkend stanovala u babči na dvorku. A musím říct, že to bylo fajn, ráda spím ve stanu a těší mě, že se tam vlastně ani tolik nebojím (nebo alespoň tu noc jsem se tam nebála), čekala jsem totiž, že z toho budu úplně podělaná strachy.

A jinak jsem se poflakovala doma a sem tam jsem vyrazila na procházku. Jednou jsem během ní pěkně zmokla, to byla psina, vyrazila jsem si ven jen tak nalehko a najednou začala šílená bouřka, takže jsem zase honem rychle pádila domů.

Heh, naše znamení zla

Během svých výletů nebo i jen tak na zahrádce jsem sem tam něco málo natočila a spojila jsem to do jednoho kratičkého videa. Dalo by se to nazvat jako nature appreciation video, protože prostě je krásný, co kolem sebe můžeme vidět, nepřestává mě to dojímat a fascinovat.