Co jsem viděla, četla a poslouchala v únoru
Říkala jsem si, že bych
tu vždycky mohla udělat takové shrnutí toho, co jsem za uplynutý měsíc viděla, poslouchala
nebo četla. Stejně jako to bylo u předchozích článků, nebudou to žádné
plnohodnotné recenze, ale jen takové shrnutíčko a možná i menší doporučení,
čemu se podle mě vyplatí věnovat pozornost a čemu ne.
Začnu tím, co jsem
četla, a to je Válka s mloky. Četla jsem ji už kdysi na gymplu a
byla jsem z ní nadšená, a jelikož miluju mloky, řekla jsem si, že si ji
přečtu znovu. Opět mě udivilo, jak moc geniální ta kniha je. Připadá mi vtipná
a roztomilá, ale zároveň fakt šílená a drsná. Čapek ve mně umí naprosto
perfektně vzbudit takové to bezvýchodné zoufalství, to se mi moc líbí. Myslím,
že jsem ji určitě nečetla naposledy.
Co se týká filmů, po delší době jsme si pustila S čerty nejsou žerty, jelikož jsme šli na ples ve stylu této pohádky a chtěla jsem se na to předem naladit. Věřím, že to zná snad každý, ale jsou tam boží hlášky a je to psina.
Co ale nebyla psina ani náhodou, byl Večírek. Koukala jsem na to jen kvůli tomu, že tam hraje můj milej Karel Roden, ale musela jsem to asi v půlce vypnout, protože to byl snad nejstupidnější film, co jsem kdy viděla. Fakt se to nedalo. Vůbec nechápu, že to může někomu připadat legrační, utahovat si takovým dementním a urážlivým způsobem z teploušů, ale třeba i Židů, jakože wtf, koho tohle zajímá? Šíleně mě to dopálilo, nemohla jsem to dokoukat. Jen jsem si celou dobu říkala, že je mi líto těch herců, hlavně teda Karla, a divila jsem se, že se na to během natáčení nevykašlali. Nejde mi na rozum, kdo vůbec nechal ten film natočit, to to podle scénáře neviděli, jaká (s prominutím) sračka to je? A proč to někdo během natáčení nezastavil? Jako jo, současná česká filmová produkce není zrovna nejkvalitnější, to je asi všem jasný, ale rozumím tomu, ovšem Večírek je pro mě jedno velký WTF a totální dno.
Abych si trochu spravila chuť, zmíním se tu i o filmu Terminál. Naposled jsem ho viděla jako malá a teď jsem na netu narazila na článek o chlápkovi, jenž byl pro tento film inspirací, a tak jsem si řekla, že si ho pustím. A bylo to boží. Pořád jsem si jen představovala, jak příšerný musí být se v takové situaci ocitnout. Ale bylo to i miloučké, takže doporučuju, pokud jste to třeba ještě neviděli nebo jste to stejně jako já naposled viděli asi tak před milionem let.
A další docela nostalgickou záležitostí byl
Spiderman 3. Na Spidermany s Tobeym jsem taky koukala jako malá, ovšem tento díl jsem už neviděla tolikrát, takže jsem si ho vlastně už ani moc nepamatovala. Samozřejmě to není nic světoborného, ale bavilo mě to. Superhrdinský filmy ráda nemám, avšak tohle za mě bylo super, jelikož to pro mě byl takový návrat do dětských let, haha.
Zkoukla jsem taky dvoudílný dokument o soudu mezi Amber a Johnnym ve Velké Británii. Pořád si stojím za tím, že Amber je mrcha, a je mi Johnnyho líto, čím vším si kvůli ní musel projít (kdyby si býval vzal mě, mohl se toho ušetřit! :D), i když on jistě taky není žádný svatoušek. Tento dokument byl teda za mě ok, mohla jsem si znovu zanadávat na Amber a tak, ale obecně to rozhodně není něco, co byste nutně museli vidět.
Co mě ale hodně
překvapilo, byl seriál Nebe s.r.o.. Pustili jsme si ho jen tak náhodou, když jsem se
potřebovala trochu uklidnit, jelikož jsme byla vystrašená po některým z dílů The Last of Us. Nejdřív jsme to moc nechápali, ale pak mě to chytlo. Ten humor tam je dost zvláštní (britskej), ale já nevím, nějakým způsobem
se mi to fakt líbilo. Zkoukla jsem teda zatím jen první sérii, na další se chystám, tak
uvidím, jaké to bude dál, ale ta první série za mě byla fakt vtipná a moc se mi líbil ten příběh.
To už by bylo, co se týká filmů a seriálů, všechno. Mám tu ale ještě dvě divadelní představení, na kterých jsme byla. O jednom, Zkáze totálního myšlení, už jsem v jednom článku psala. Nadšená jsem z toho bohužel nebyla, ovšem Vyhnání Gerty Schnirch bylo skvělý – skvělej příběh, skvělí herci, skvělá scénografie. Jediný problém, proč to úplně nemůžu doporučit, je to, že to bylo strašně dlouhé – mělo to totiž 3 hodiny. A jako jo, utíkalo to, rozhodně to nebyla nuda, ale 3 hodiny jsou 3 hodiny. Přemýšlela jsem a vlastně moc nevím, jak bych to třeba zkrátila, doopravdy netuším, možná si ten příběh tu délku zkrátka vyžaduje, avšak na mě (a řekla bych, že to tak bude mít víc lidí) jsou 3 hodiny moc. Ovšem obecně se mi to moc líbilo a docela mě to i nalákalo k přečtení knížky.
A na konec tu mám pár písniček, který jsem v únoru poslouchala úplně nejvíc. Pořád si jedu Machine Gun Kellyho, miluju ho a moc mě ty jeho pop-punkový písničky baví. Nejvíc dokola jsem si pouštěla Twin Flame (ta je prostě nádherná ♥) a Nothing Inside.
A hodně jsem si pouštěla i Horkýže Slíže, a to takové hitovky, jako jsou Náboženské zvyky neb Shanghai cola.
Komentáře
Okomentovat