Life update aneb Jak to mám teď

Už je to zase nějakej ten pátek, co jsem se tady na blogu ozvala, tak jsem si říkala, že by se určitě hodil „life update“.

Na začátkem roku jsem se opravdu necítila psychicky dobře, jelikož konec toho minulého byl totálně hektickej a během svátečního volna jsem se „zregenerovat“ opravdu nestihla, takže ve výsledku jsem byla vysílená, úzkostná a v depresi. Rozhodně jsem nebyla připravená zase začít pracovat a vrátit se zpět do celýho toho koloběhu. Cítila jsem, že takto to dál nejde, že to chce změnu, a tak jsem zrušila všechny svoje volnočasové aktivity, z nichž se pro mě ve výsledku stal další stresor a žrout energie. Bylo to těžký, ale správný rozhodnutí. Potřebovala jsem se soustředit jen na sebe, hlavně teda na svoje psychické zdraví, protože to, že to se mnou zase začalo jít z kopce, se mi vážně nelíbilo.

Po tomto docela razantním kroku přišel osvobozující pocit. Byla jsem na sebe opravdu pyšná, že jsem se dokázala zastavit, zhodnotit svou situaci a jít vstříc tomu, co je pro mě doopravdy dobrý. 

Jelikož jsem měla totálně vybitý baterky, docela dost jsem se izolovala od všeho a od všech. Potřebovala jsem prostě načerpat energii. Občas jsem se flákala, občas jsem pracovala na „zvelebování“ našeho baráku (v tom teda ještě hodlám pokračovat, spodní kuchyně už je téměř hotová, ale ještě mě čeká uklidit spižírnu a sklep). Vždycky jsem zkrátka dělala jen to, na co jsem se v ten moment cítila. A musím říct, že se to vyplatilo, jelikož teď už se cítím nesrovnatelně líp, mám už víc energie, jsem schopná chodit mezi lidi a plánuju si, co dalšího podniknu v následujících měsících.

Taky mi konečně doopravdy docvaklo, že mám svůj život v rukách jen já sama, všechno je to jen o mně, chyba není v okolí, takže pokud chci něco zlepšit, musím zlepšit sebe a přístup k sobě. Řekla bych, že přestože mám v hlavě pořád neskutečnej chaos a někdy vůbec nevím, co teda vlastně chci, má to se mnou teď zase spíš vzestupnou tendenci, z čehož mám fakt radost – a doufám, že se mi to podaří udržovat.

Na závěr bych se tu ještě ráda zmínila o na věcech, z nichž mám radost. Tak třeba: s Mývalem jsme dělali komparz na natáčení Superlovu, což je nová televizní show, která by se od března měla začít vysílat na Nově. Byla to sranda a snad nejsnadněji vydělaný prašule ever. Moc mě to bavilo a jsem zvědavá, jestli se třeba pak zahlídneme v telce.

Taky jsem byla na návštěvě u sestřenky v Olo a byl to moc příjemný večer. Začaly jsme procházkou do centra, kde jsme si daly burger, já měla fazolovej a byl fakt výbornej. Potom jsme šly do Divadla na cucky na představení Zkáza totálního myšlení, které nás ale bohužel moc nenadchlo. Herci byli šikovní, scénografie boží, ale jinak si z toho nic neodnáším, jelikož mi to připadalo docela klišoidní. Často jsem měla v mysli „básničky“ od Rupi Kaur. Prostě sdělujete něco, co všichni ví, chcete „šokovat“ tím, co už ale bylo řečený tolikrát, že už to prostě šokující není, odhalujete pravdu, která už ale byla dávno odhalená… Zkrátka po skončení představení jsme naznaly, že bychom si zasloužily nějaký lahodný míchaný drink. Šly jsme tedy do baru Koktejly a sny a upřímně doufám, že se tam zase brzy vrátím, jelikož se mi tam moc moc moc líbilo.

Celkově ta návštěva v Olo byla super a tak obecně mám radost a jsem neskutečně vděčná za to, jaké lidi mám ve svém životě. Uvědomila jsem si, že když se obklopuju těma správnýma, být ve společnosti mě nevysává a nemusím pak doma dobíjet baterky. Bylo sice třeba nechat některé osoby jít, což bylo smutné, ale cítím, že to bylo správné.

A ještě jeden malý tip na závěr. Byli jsme u kamaráda na kolaudačce a vymysleli jsme si tam naprosto parádní zábavu. Na YouTube jsme si našli hudební a filmové kvízy – vždycky tam byl kousek písničky a měly se hádat název skladby a jméno interpreta, nebo tam třeba byla seriálová znělka nebo soundtrack z filmu a hádalo se, odkud to je. Hafo nás to bavilo, tak kdybyste třeba někdy nevěděli, jak se zabavit, vyzkoušejte to! :)