Blogmas 2023 #7

Dneska jsem celé dopoledne psala. Někdy to tak mám, prostě se do toho ponořím a nemůžu se od toho odtrhnout. Čas potom tak rychle letí a já to vůbec nevnímám. To, do čeho jsem se pustila, je pravděpodobně běh na velmi dlouhou trať, ale už se těším, jak se pak o to tady na blogu podělím, až budu mít hotovo.

Po obědě za mnou přijela matička a třídily jsme ořechy, které jsme na podzim u nás na zahradě sesbírali – letos je úroda fakt bohatá. Potom jsme se přesunuly k našim, kde jsme s matičkou měly v úmyslu péct perníčky… Jenže co se nestalo.

V jednom z předchozích článků jsem psala, že je můj oco nemocný, no a ukázalo se, že má covid. Já i matička jsme se tedy pořád testovaly a výsledky byly vždy negativní – až do dneška, kdy se na matiččině testu objevila i druhá čárka, sice slabá, ale byla tam. Nemá praktický žádné příznaky, tak si pro jistotu zkusila udělat ještě jeden test a ten vyšel stejně. Můj byl ale pořád negativní, takže jsem se zase sbalila a jela jsem domů.

Moc mě to mrzí, pořád vůbec nemám vánoční náladu, a tak jsem doufal, že mi s tím pečení trochu pomůže… Achjo, je mi to tak líto… Měly jsme totiž péct a zdobit perníčky i pro charitu, která je pak bude rozdávat v domovech důchodců… Je to fakt škoda.

Byla jsem ( a vlastně pořád docela jsem) ohromně smutná, a tak jsem se doma jen tak poflakovala a polehávala, protože sama se pořád cítím taková nakřáplá, a potom přišel domů Mýval s tím, že je mu ouvej, a ihned zalehl do postele. Uvařila jsem mu tedy kotel čaje a předčítala jsem mu z časopisu pražské zoo, který mi čas od času posílají poštou, jelikož u nich sponzoruju velemloka. To bylo moc fajn.

Před chvílí si ale Mýval taky udělal test a vyšel mu pozitivní -_- Mám chuť se na ty Vánoce letos vyprdnout, zatím pořád nějak nic nevychází… No, jdu se taky zahrabat do peřin, tak ahoj zítra u dalšího blogmasu, jež se teda ubírají směrem, který jsem fakt nečekala…

Jak jste na tom vy a vaši blízcí? Jste zdraví, nebo taky zrovna stonáte?