Recenze: Zóna zájmu aneb i takto se žilo v Osvětimi

Nedávno přišel do kin film Zóna zájmu. Téma holokaustu mě zajímá, ale připadá mi, že už jsem o něm viděla a četla tolik, že nutně nepotřebuju vidět naprosto všechno, co nově vyjde. Tento film mě ale už podle popisku zaujal – sliboval pohled na život rodiny velitele koncentračního tábora Rudolfa Hösse přímo v Osvětimi. 

Je naprosto absurdní, jak v klídečku si tam jeho rodinka žije, zatímco doslova pár metrů od nich se děje něco tak strašného. Nejvíc absurdní mi přišel moment, kdy Hössova manželka protestovala proti tomu, že by se měli z Osvětimi odstěhovat, protože to je přece jejich domov, tady jsou šťastní! Jo, vedli tam moc hezký život, který ovšem sem tam narušily nějaké ty zvuky střelby, sténání a později i tmavý kouř… Hnus.

Co mi na tomto filmu připadalo nejpůsobivější, je právě zvuk. Ve filmu totiž nejsou žádné explicitní scény nebo přímá zobrazení vězňů v táboře apod., pohybujeme se totiž jen v prostoru Hössovic rezidence, ale my na rozdíl od nich nejsme schopní ty strašné zvuky ignorovat. A co mě naprosto dostalo, byla příšerná kakofonie, která se spustila, když celé plátno zčervenalo nebo zčernalo. Hrůza. Totálně mě to rozložilo. Zaznamenala jsem, že je tento film (nejen) za zvuk nominovaný na Oscara, a za mě si ho stoprocentně zaslouží, tak držím pěsti. (EDIT: Už víme, že vyhrál, hurááá!)

Celkově mi to připadá jako zajímavý film, originální zpracování, je to zkrátka něco jiného, takže pokud vás taky zajímá holokaust, doporučuju na to kouknout.

Zajímají vás filmy s tématem holokaustu?