27

Před 14 dny jsem měla narozeniny, je mi tedy už 27… 27! To je docela šílený, připadá mi ale trochu vtipný, že jsem teď věkově vlastně dohnala mýho milovanýho Kurta Cobaina.

Ovšem je fakt, že byly doby, kdy jsem doufala, že dál než on se nedostanu.

Dost jsem na to teď myslela, hlavně i na svoje předchozí narozeniny, jak jsem se v tu dobu cítila, co jsem prožívala… Nebylo to nic pěkného, ale naštěstí jsem pak v sobě našla sílu udělat vše potřebné pro to, aby se to vše zlepšilo. A když teď srovnám sebe tehdy a teď, vidím obrovskej rozdíl. Jsem na sebe pyšná, jak velkej pokrok jsem za ten (pouhej!) rok udělala. Je nádherný vidět, že se vám vaše těžká práce na sobě vyplácí, když vidíte výsledky, cítíte se silnější, stabilnější, víc se znáte, víc si věříte… Jsem neskutečně vděčná za to, že to tak je, že jsem tam, kde jsem… A vím, že to ještě není konec, že ještě půjdu dál a dál, že už nedovolím, aby to se mnou šlo jen z kopce, a že i když třeba přijdou překážky, ve výsledku se budu posouvat.

Moc bych všem, kdo si třeba právě teď neprožívají zrovna hezký období, přála, aby se jim taky podařilo všechno to hnusný překonat, protože ten osvobozující pocit je naprosto úžasnej ♥

Momentálně tedy na sobě pracuju dál, dala jsem výpověď v práci a hledám si novou, takovou, co mi bude dávat smysl a bude mě bavit. Věřím, že se brzy nějaká taková najde – a už se na to moc těším. Zatím si ale užívám volný čas, ten pocit, když na mě nic netlačí, kdy nemám stres, to je tak boží! A hlavně se snažím zbavit dalších věcí, které už ve svém životě nechci nebo nepotřebuju. Nejde to sice tak lehce a hned, jak jsem si myslela, že ode dneška od půl jedný musíme bejt zodpovědný, ne, chce to čas, nic není perfektní a už vůbec ne hned. Konečně jsem si to doopravdy uvědomila a prozatím mi tedy stačí vědět, že to jde a že jsem na dobré cestě.

P. S. Za měsíc jsou Vánoce, huuu!