Vánoční i nevánoční filmová (ne)doporučení

Na začátku adventu jsem si sepsala seznam filmů, které bych chtěla o Vánocích zkouknout. Myslela jsem si, že moje vánoční volno bude víc válecí, než ve skutečnosti je, ale i tak už jsem se na něco z toho podívat stihla, tak jsem si říkala, že bych se tu ve zkratce podělila o své dojmy – rozhodně se to nedá považovat za recenze. V předvánočním období jsem měla chuť na něco hodně nenáročného a něco, co by ve mně mohlo alespoň trochu probudit vánoční náladu, takže jsem často zkoušela nějaké random vánoční romantické slaďáky, na něž jsem narazila v televizi – předem ale varuju, že nejsem jejich cílová skupina, takže můj pohled na ně by někdo mohl považovat za hodně přísný, avšak takto to zkrátka vidím já. Třeba vám to pomůže, když si teď mezi svátky budete chtít něco pustit, tak ať víte, co (ne)stojí za to.

Nemám k tomuto článku žádný vhodný „náhleďák“, 
tak tady je stromek z brněnského Svoboďáku

Kromě klasik, jako je S tebou mě baví svět, Sám doma, Vánoční skřítek (avšak ten mě letos nějak nebavil, příští rok si od něj asi už dám pauzu) a Grinch (♥), jsem koukala i na trochu novější záležitosti. Zkoušela jsem kousek toho nového animovaného Grinche, ale to mě nechytlo a připadalo mi, že je to moc pro děcka – a to už je co říct, já mám totiž animáky a dětský věci ráda, jenže tohle prostě bylo nějak moc, takže jsem viděla jen kousek a pak jsem to vypla. Pouštěla jsem si i Vánoce na spadnutí, protože prostě Lindsay Lohan, ale to byla strašná nuda, usnula jsem u toho. Jediné, co se mi tam líbilo, byla scéna, kde Lindsay jela v autě a z rádia znělo Jingle Bell Rock a ona začala zpívat přesně tu část, co zpívá v Protivných sprostých holkách! To mě potěšilo, avšak zbytek byl jen nuda, nuda a nuda. Nedokoukala jsem pak ani Vánoce na place, to bylo snad ještě horší. Na podobný styl bylo i Vánoční okouzlení, ale to už jsem dokoukala, protože se mi líbilo, že hlavní postava byla literární redaktorka a občas tam byly nějaké odkazy na literaturu, dokonce i na Pána prstenů, tak to jsem vzala na milost, i když tam na můj vkus bylo až moc Moudrosti a Osudovosti. Ve výsledku bych to ale spíš nedoporučila, pokud chcete fakt oddechovku, co je nabytá vánoční atmosférou, zvolila bych Nelíbej muže ve vánočním svetru. Příběh nic moc, ovšem to prostředí je boží. Prostě Amerika – vánoční výzdoba je tam úplně všude a je fakt extrémní. Už jen kvůli tomu bych se na to klidně podívala znovu, protože všechny ty vánoční dekorace tam se mi moc líbí.

Viděla jsem ještě Vánoční sníh – to byl hodně zvláštní film. Za mě to teda taky byla nuda, ovšem aspoň je to trochu něco jiného než ty slaďárny, o kterých jsem psala výš. Řeší se tu (nebo alespoň je to pokus o to řešit) rodinné vztahy, na mě je to sice moc povrchní, ale kdybyste třeba chtěli změnu, můžete to zkusit, i když já osobně bych to ve výsledku spíš nedoporučila.

A teď už tu mám tři filmy bez vánoční tematiky.

S mým bro máme rádi Machine Gun Kellyho (byli jsme letos i na jeho koncertě, což bylo boží), takže jsme si teď spolu pustili jeho dokument Machine Gun Kelly: Můj růžový život. Podle mě to byl takový průměrný dokument – divoký, rozervaný hudebník řeší své závislosti, ale ukazuje nám i své niterné city. Jelikož jsem jeho fanoušek, mě to bavilo a jsem ráda, že jsem to viděla a že jsem se o MGK i něco dozvěděla (i když teď vlastně nějak nevím, co si mám o něm myslet), ovšem nemyslím si, že někdo, kdo MGK nemá rád, by z toho filmu něco měl.

Taky jsem konečně viděla Deštivý den v New Yorku. Z toho jsem vlastně taky docela rozpolcená. Od Woodyho Allena jsem viděla jen Annie Hallovou a toto mi připadá v podstatě stejné – totálně divný, ale nějakým zvláštním způsobem se mi to vlastně líbí. Určitě to není film pro každého, mám takovou teorii, že aby se někomu líbily Allanovy filmy, musí s ním být naladěný na stejné vlně (což já asi zcela nejsem, avšak částečně zřejmě jo). Mně osobně se tu moc líbilo téma „mladá fanynka vs. umělec“ – holka hotová z jeho geniality, chlápek přitom myslí jen na to jedno. Přiznám se, že jsem se v té „fangirl“ docela dost viděla, a proto mi připadalo ohromně legrační podívat se na to takto s odstupem, na ten bezmezný obdiv k nějakému podivnému a mnohdy výrazně staršímu chlápkovi, kterého ale ve skutečnosti fanynka vůbec nezná.

A jelikož jsem ještě neměla dost Timotheého, pustila jsem si Bones and All, o němž mi zrovna právě bro říkala, že na to neměla žaludek. Jo, bylo to hafo šílený, jakože FAKT šílený, jde tu totiž o kanibalismus, ale zároveň je to vlastně love story a road movie – a navíc je to moc hezky natočené, je tu celá řada zajímavých záběrů. Podle mě je to vynikající film, i když taky rozhodně není pro každého – třeba pokud vám připadal Jeffrey Dahmer moc, tak toto asi nedáte, ten kanibalismus je tu docela dost explicitní. Ale bylo to fakt parádní!